Vzpomínka na Terezu Spencerovou

Náhle a nečekaně, ve věku pouhých 55 let, zemřela dne 6. dubna známá česká novinářka Tereza Spencerová. Byla to právě ona, kdo mi před téměř čtyřmi lety otevřel cestu do Literárních novin, abych tam mohl pokračovat v publikování svých textů a rozhovorů. Byl jsem smutný, když z nich o dva roky později odešla, zanedlouho jsem ji nicméně následoval. Každý už jsme sice publikovali jinde, v kontaktu jsme ale zůstali.

V názorech na politiku jsem se možná s Terezou Spencerovou často neshodoval, nikdy mě to ale příliš netrápilo. Mám totiž ve zvyku hodnotit druhé na základě zcela jiných kritérií. Na Terezu Spencerovou budu vždy vzpomínat jako na hodného člověka, který nikdy neodmítl přispět vlídným slovem či dobře míněnou radou. Byla skutečně nezávislou novinářkou: nepsala "na zakázku" a prezentovala své vlastní názory.

Považuji za velké štěstí, že jsem se mohl lecčemu naučit hned od dvou významných novinářů: Jana Petránka a Terezy Spencerové. Nyní už jsou oba pryč, v mých vzpomínkách ale budou žít pořád. S Honzou jsem naposledy mluvil o oslavách 100. výročí vzniku Československa. Tématem mé poslední konverzace s Terezou Spencerovou pak byly děti: můj syn a její vnoučata.

Děkuji tímto Tereze Spencerové za její rady a přátelství! Pokoj její duši, čest její památce!