Umučení Krista: Kontroverzní Melovo evangelium

O některých filmech je velmi těžké psát. Jedním z nich je také Umučení Krista, dílko, které ve své době vyvolalo nemalou kontroverzi. Zatímco jedni oceňovali jeho realistické pojetí a hluboké poselství, druzí jej zavrhovali coby bezduchá jatka v režii kovaného antisemity. To ale není ten hlavní důvod, proč je tak obtížné Umučení Krista objektivně posuzovat. Největší zádrhel totiž spočívá v tom, že Umučení Krista není klasickým filmem. Přesto si ale dokázalo najít velmi početné publikum, které mu dodnes zachovává přízeň. Z oné kontroverze, jež před sedmnácti lety doprovázela jeho uvedení do kin, pak zbylo jen pár drobných střípků...

"Byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Jeho jizvami jsme uzdraveni." Tímto citátem proroka Izajáše začíná film, který má divákům přiblížit posledních dvanáct hodin pozemského života Ježíše Nazaretského (zde ztvárněného Jamesem Caviezelem). Poté, co je Ježíš zajat a obviněn z rouhání, má o jeho dalším osudu rozhodnout římský konzul Pilát Pontský. Ten na něm sice žádnou vinu neshledá, pod tlakem farizejů, v jejichž čele stojí velekněz Kaifáš, však svolí k jeho popravě ukřižováním. Předcházet jí budou dlouhá muka, muka tělesná i duševní...

Na sklonku 80. let natočil režisér Martin Scorsese snímek Poslední pokušení Krista (1988), jehož předlohou byl jeden z nejslavnějších románů řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise (Poslední pokušení - 1952). Ježíše Nazaretského v něm vyobrazil jako člověka, který do poslední chvíle váhá, zda přijmout předurčený osud mesiáše, nebo se uchýlit do ústraní a strávit zbytek života po boku milované Marie Magdaleny. Toto mistrovské filmové dílo, k němuž složil hudbu Peter Gabriel, bylo v některých zemích řadu let zakázáno. Přitom má obrovský myšlenkový potenciál, čehož si byla vědoma také oscarová akademie, která Scorseseho alespoň symbolicky odměnila nominací za nejlepší režii. Umučení Krista pak můžeme označit za jakousi antitezi Scorseseho filmu.

Hollywoodská bouře

Během 90. let platil Mel Gibson za jednu z největších hollywoodských hvězd. Dařilo se mu nejen před kamerou, ale také za ní. Historické drama Statečné srdce (1995) mu dokonce vyneslo Oscara za nejlepší film a režii. Počátkem nového tisíciletí se tedy Gibson rozhodl, že promění ve skutečnost svůj velký sen: natočí film o ukřižování Ježíše Nazaretského. A aby výsledek působil co nejrealističtěji, bude se v něm mluvit pouze latinsky, hebrejsky a aramejsky! Nutno říci, že šlo o velmi odvážné rozhodnutí, někteří i prorokovali, že bude znamenat konec Gibsonovy úspěšné kariéry. Modrooký idol se ale podobných predikcí nezalekl, víra mu vždy dodávala sílu. Sám se ostatně kdysi nechal slyšet: "Ta celá evoluční teorie mi nesedí. Nemyslím, že jsme vznikli z bahna v nějaké bažině. Myslím, že jsme byli stvořeni. A každý den svého života jsem o tom pevněji přesvědčen. Tento život je pouze něco zkušebního. Vím, že takový názor není oblíbený. Lidé mě budou kritizovat a říkat, že jsem nějaký nemyslící robot, který používá náboženství jako berli, aby se probil životem. Jenomže já nejsem nemyslící robot, ale jako berli to používám."

Mel Gibson je velmi složitou osobností, jeho víra hraničí až s fanatismem. Rozhodně ale není pravda, že by jeho Umučení Krista bylo jen bezduchým krvákem, jak se nám někteří kritici snažili namluvit. Celý film je natočený tak, aby si divák uvědomil, jak hrozivá muka musel Ježíš v závěru svého pozemského života vytrpět. Dívat se na to je místy velmi nepříjemné, Gibson si tentokrát nebral sebemenší servítky (při natáčení Statečného srdce se ještě dokázal ovládnout). Umučení Krista je tak "fyzický" film, že každý flashback, který zachycuje Ježíše jako zdravého, svobodného a šťastného muže v nejlepších letech, přináší úlevu. Všechny ty krvavé výjevy však nejsou dílem Gibsonovy představivosti. Zakládají se na vizích německé augustiniánské řeholnice a stigmatičky Anny Kateřiny Emmerichové (1774-1824), jež v knize Hořké umučení Pána našeho Ježíše Krista zachytil Clemens Brentano. Dne 3. října 2004, tedy jen několik měsíců po premiéře Gibsonova filmu, byla Emmerichová blahořečena papežem Janem Pavlem II. Náhoda?

Je trochu oprávněné kritizovat Umučení Krista za přemíru násilí. Na jeho konci je toho ukázáno přece jen příliš mnoho (krkavec vyklovávající oči jednomu ze spoluodsouzenců, proud krve vystřikující z Ježíšova probodnutého boku), jiný režisér by si vystačil s pouhými náznaky. Je ale absurdní označovat Umučení Krista za antisemitské dílo. Nebyli to snad farizejové, kdo volal po Ježíšově odstranění? Proč by měl Gibson tvrdit něco jiného? Nebo je snad až příliš shovívavý k Pilátovi a Herodovi, čímž vina farizejů vynikne o to více? V tomto případě jsme byli spíše svědky uměle vyvolané kontroverze. Je ale smutnou pravdou, že sám Gibson se v následujících letech dopustil několika antisemitských výroků, které velmi ublížily jak jeho osobní pověsti, tak jeho další kariéře.

Nečekaný hit

Filmové řemeslo ovládal Mel Gibson vždy naprosto dokonale. A ani Umučení Krista nelze z technického hlediska nic vytknout. Vše tu působí nanejvýš autenticky, jako velmi moudré se ukázalo být rozhodnutí nechat postavy mluvit starověkou řečí. Znamenitě funguje také herecké obsazení, jemuž dle očekávání vévodí James Caviezel (proslavený válečným dramatem Terrence Malicka Tenká červená linie). Nezapomenutelní jsou ale také Maia Morgensternová (Maria), Hristo Naumov Shopov (Pilát) a Rosalinda Celentano (Satan). Gibsonovi pak budiž ke cti, že se spokojil "pouze" s místem za kamerou, neboť jeho případná herecká účast by zde působila poněkud rušivě.

Rozpočet Umučení Krista činil 30 milionů dolarů, vyloženého komerčního fiaska se tedy Mel Gibson příliš obávat nemusel. Muselo mu být ale jasné, že když se pustí do zpracování tak citlivého tématu, jakým je Ježíšovo ukřižování, vyvolá řadu bouřlivých reakcí. A přesně k tomu také došlo. Gibson byl v souvislosti s Umučením Krista hojně označován za sadistu, antisemitu a demagoga. Pochvaly se nedočkal ani od režiséra Franca Zeffirelliho, předního "biblického" režiséra, s nímž kdysi spolupracoval na Hamletovi. Trápit se tím ale rozhodně nemusel, z jeho filmu se totiž stal obrovský hit. Ve Spojených státech utržil neuvěřitelných 370 milionů dolarů, celosvětově pak přes 600 milionů dolarů. Tento úspěch ho povzbudil natolik, že o dva roky později natočil další "cizojazyčný" film: výtečné Apocalypto (2006), podobenství o zániku říše Mayů.

Jaký je rozdíl mezi vírou a náboženstvím? Víra se bez náboženství obejde, náboženství bez víry nikoliv. Zabývat se podobnými otázkami má smysl i dnes. Žijeme totiž v době falešných mesiášů a sílícího konzumu. Spousta lidí toleruje politiky, kteří nectí zákony a parazitují na jejich práci. Umučení Krista nám připomíná, jak vysoká byla cena, kterou Ježíš zaplatil za naše vykoupení. V tom spočívá jeho největší přínos, to je ten hlavní důvod, proč se k němu stále vracet. Je dobře, že jej Mel Gibson natočil, patří mu za to veliký dík!

Foto: Pixabay