Steve McQueen: Frajerem na plný plyn
Ačkoliv se nedožil příliš vysokého věku, stopa, kterou po sobě v dějinách světové kinematografie zanechal, je stejně hluboká jako pohled jeho modrých očí. Ty k němu patří stejně neodmyslitelně jako jeho láska k rychlým autům, jež se mu do jisté míry stala osudnou. Steve McQueen ale v prvé řadě symbolizuje éru, kdy dobří herci byli současně filmovými hvězdami (a naopak), přičemž tato éra jako by skončila s jeho náhlým a nečekaným odchodem. Své role si vybíral s obdivuhodnou pečlivostí - a ve většině z nich byl jedním slovem nezapomenutelný. A fascinovat nás nepřestává ani dnes, kdy si připomínáme devadesáté výročí jeho narození!
Rebel z Indiany
Steve McQueen (vlastním jménem Terence Stephen McQueen) se narodil 24. března 1930 v Indianě. O idylickém dětství nemůže být v jeho případě rozhodně řeč. Když mu bylo půl roku, opustil jeho otec, který se živil jako pilot-kaskadér v leteckých cirkusech, rodinu. Zoufalá matka poslala Stevea na výchovu ke strýci Claudovi, jenž žil na rozlehlé farmě v Missouri. Zde Steve setrval až do svých dvanácti let, kdy se vrátil k matce (a otčímovi) do Kalifornie. Poté, co se přidal k místnímu pouličnímu gangu, putoval rovnou do Junior Boys Republic, do "domu pro problémové chlapce".
V roce 1947 se mladý Steve rozhodl narukovat k U.S. Marine Corps. U námořnictva setrval po dobu tří let a nedlouho po návratu do civilu využil (na základě zákona G. I. Bill, který byl šit na míru bývalým příslušníkům amerických ozbrojených sil) možnosti získat bezplatně vysokoškolské vzdělání, a tak začal studovat herectví na Neighborhood Playhouse School of the Theatre. První praktické zkušenosti nasbíral na divadelních prknech: zahrál si ve hře Peg, mé srdce a s divadelními inscenacemi postupně procestoval celé Spojené státy.
O budoucnost divadelního herce však Steve McQueen příliš nestál. Po svatbě s herečkou a zpěvačkou Neile Adamsovou se stěhuje do Hollywoodu a rozjíždí svoji kariéru u filmu a v televizi. Získává vedlejší roli po boku Paula Newmana v boxerském dramatu Někdo tam nahoře mě má rád (1956) a hraje ve sci-fi hororu The Blob či romantické krimi Never Love a Stranger (obě 1958). Do širšího diváckého povědomí se však dostává především díky účinkování v televizním seriálu Wanted: Dead or Alive (1958-1961). Zde upoutává pozornost i režiséra Johna Sturgese, který jej záhy obsazuje do jedné z hlavních rolí (vedle Franka Sinatry a Giny Lollobrigidy) ve válečném dramatu Hrstka statečných (1959).
Hvězda
Spolupráce s Johnem Sturgesem měla pro McQueenovu hereckou kariéru rozhodující význam. Když totiž Sturges hledal herce pro svůj další film, věděl moc dobře, na koho se může obrátit. Ten film se jmenoval Sedm statečných (1960) a jednalo se o westernovou předělávku japonské klasiky Sedm samurajů. Jeho hlavní hvězdou měl být oscarový Yul Brunner, McQueenův hláškující pistolník Vin ovšem upoutal neméně velkou diváckou pozornost. Přestože samotné natáčení údajně provázela velmi napjatá atmosféra (někteří herci si zrovna dvakrát nesedli), jeho výsledek tím ani trochu neutrpěl: Sedm statečných se stalo milovanou diváckou klasikou (postupně došlo jak na volné pokračování, tak na remake) a třicetiletý Steve McQueen filmovou hvězdou.
O tři roky později se Steve McQueen a John Sturges sešli znovu. A bylo z toho mistrovské válečné drama Velký útěk (1963) pojednávající o odvážném útěku několika spojeneckých vojáků z německého zajateckého tábora. McQueenovi v něm připadla role protřelého kapitána Virgila Hiltse, notorického "útěkáře", který si čas na samotce krátí s baseballovou rukavicí a míčkem. A nebyl by to McQueen, kdyby si do filmu nevydupal scénu, v níž jeho postava prchá před nacistickými pronásledovateli na motocyklu. I z Velkého útěku se vyklubal divácký hit, přičemž McQueen byl za svůj herecký výkon oceněn na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě!
Nebyla to ovšem pouze spolupráce se Sturgesem, co pohánělo McQueenovu hereckou kariéru rychle dopředu. Steve McQueen totiž slavil úspěch i s jinými filmy a žánry, byť krátce před Velkým útěkem stihl natočit ještě další dva válečné snímky: Peklo je pro hrdiny a Milovník války (oba 1962). Zaujal jak v romantické komedii Muž, o němž nic nevím (1963), tak v dramatu Když do deště se dá (1965). Pamětihodnou hereckou kreaci pak předvedl v jinak průměrném snímku Normana Jewisona Cincinnati Kid (1965). Vlastně by se dalo říci, že McQueenova hvězda strmě stoupala s každým novým filmem.
Megahvězda a idol
Je trochu zarážející, že Steve McQueen nikdy nezískal Oscara. Dokonce se o něj ucházel pouze jednou, a to za svůj výkon ve válečném dramatu Strážní loď Sand Pebbles (1966). Nutno říci, že se v tomto případě jednalo o velmi zaslouženou oscarovou nominaci: coby temperamentní námořník Jake Holman, který se zaplete do událostí čínské občanské války, byl McQueen opravdu vynikající. To byl ovšem také v psychologickém westernu Nevada Smith (1966), v němž ztvárnil postavu mladíka mstícího vraždu svých rodičů. Jednoho až zamrzí, že se McQueen neobjevoval ve westernech o něco častěji.
Rok 1968 zastihl McQueena na vrcholu kariéry. Nejprve zazářil v kriminální komedii Normana Jewisona Případ Thomase Crowna, a to v roli znuděného milionáře, který si zpestřuje svůj život tím, že vykrádá banky. Ještě větší úspěch ovšem slavil s akční krimi Bullittův případ, v němž exceloval coby zásadový a nekonvenční policista řešící politicky citlivou kauzu. Tvoří-li Bullittův případ společně s Drsným Harrym a první Francouzskou spojkou trojici nejslavnějších "policejních" filmů, vděčí za to nejen chytrému scénáři a maximální realističnosti, ale také famóznímu McQueenovi. Navíc obsahuje jednu z nejlépe natočených automobilových honiček, jaké kdy byly na filmovém plátně k vidění.
Po úspěchu hořké komedie Pobertové (1969), za niž byl zaslouženě nominován na Zlatý glóbus, se Steve McQueen rozhodl, že si konečně splní svůj dávný sen a natočí co nejrealističtější film z prostředí automobilových závodů. Ty byly už několik let jeho velkou vášní a způsob, jakým byly vyobrazeny ve snímku Grand Prix, se mu příliš nezamlouval. Natáčení McQueenovy "srdcovky" Le Mans (1971) provázela celá řada potíží, a to včetně vyhazovu režiséra Johna Sturgese (kterého postupně nahradil Lee H. Katzin). Z diváckého pohledu se ale všechno to trápení (zachycené v dokumentu Steve McQueen: The Man & Le Mans - 2015) nakonec bohatě vyplatilo: Le Mans zůstává i v době CGI unikátním počinem.
Legenda
Válka ve Vietnamu, řádění gangu Charlese Mansona, aféra Watergate. To vše způsobilo, že se výrazně změnila nálada v americké společnosti. Také Steve McQueen náhle pocítil onu tíhu "těžkých časů". Málem se stal obětí vražd spáchaných Mansonovým gangem, rozpadlo se mu manželství a natáčení jeho vysněného filmu Le Mans bylo učiněným očistcem. McQueenova hvězda však i nadále zářila jasným světlem! Během roku 1972 oslnil fanoušky hned ve dvou filmech, jež natočil s režisérem Samem Peckinpahem: dramatu Junior Bonner a akčním thrilleru Útěk. Ve druhém z nich byla McQueenovou hereckou partnerkou Ali MacGrawová - a právě ta se záhy stala i jeho druhou ženou.
Velkého uznání se pak McQueenovi dostalo za jeho výkon ve vězeňském dramatu Motýlek (1973), znamenité adaptaci stejnojmenného románu Henriho Charriérea. Jen je trochu škoda, že nebyl oceněn alespoň oscarovou nominací, byť ani nominace na Zlatý glóbus není úplně k zahození. Neméně skvělý byl však McQueen také coby statečný požární velitel Michael O'Hallorhan ve veleúspěšném katastrofickém thrilleru Skleněné peklo (1974). Poněkud nedoceněné je naopak drama Nepřítel lidu (1978) natočené podle stejnojmenné divadelní hry Henrika Ibsena. K nepoznání zarostlý McQueen v něm předvedl skutečně úchvatnou hereckou kreaci!
Steve McQueen sice odešel náhle a nečekaně, nicméně na vrcholu. Western Tom Horn a akční thriller Lovec (oba 1980) natočil v době, kdy už na něm bylo vidět, že není zcela zdráv. Vášeň pro automobilové závody a ne zrovna šetrná životospráva si vyžádaly svou tvrdou daň v podobě vzácného typu rakoviny plic. McQueen sice se zákeřnou nemocí statečně bojoval, dne 7. listopadu 1980 jí ale v mexickém Juárezu nakonec podlehl. Stalo se tak ve stejném roce, kdy se potřetí oženil (jeho poslední vyvolenou se stala modelka Barbara Mintyová).
Byl hercem, filmovou hvězdou i idolem. Miloval život, miloval rychlost. Dokázal působit dojmem, že má vše pod kontrolou, za což si vysloužil přezdívku "The King of Cool". Jak jezdil, tak i hrál: naplno. Těžko říci, jak by se dokázal vypořádat se stářím, těžko říci, jakým směrem by se jeho herecká kariéra dále ubírala, kdyby nezemřel tak brzy. Jedno je ale jisté: Steve McQueen byl pouze jeden. A nikdy nepřestane žít v diváckých srdcích!
Foto: Pixabay (Steve McQueen a Virginia Greggová)