Spencer Tracy: V zajetí víry

Přestože nebyl typickým hollywoodským krasavcem, diváky i kritiky byl milován jako málokterý jiný herec. Jeho cesta ke slávě byla dlouhá a trnitá, jakmile se mu ale podařilo ve světě filmu prorazit, podával jeden důkaz svého hereckého mistrovství za druhým. Za celou svou kariéru nasbíral Spencer Tracy úctyhodných devět oscarových nominací, přičemž dvě z nich se mu podařilo i proměnit. Společně s "hollywoodskou královnou" Katharine Hepburnovou pak léta tvořil nádherný pár na filmovém plátně i mimo něj. Byl ale jeho život opravdu šťastný? Těžko říci, pravdou nicméně je, že Tracy do značné míry byl zajatcem své víry i složité osobnosti.

Z jezuitské přípravky na divadelní prkna

Spencer Tracy (celým jménem Spencer Bonaventura Tracy) se narodil 5. dubna 1900 ve Wisconsinu. Otec z něj chtěl mít kněze, a tak začal studovat na jezuitské přípravce. Jenže pak vypukla první světová válka a jakmile mu to věk umožnil, přihlásil se mladý Tracy jako dobrovolník k námořnictvu. Válečné hrůzy však nakonec neokusil, boje totiž utichly dříve, než stačil absolvovat vojenský výcvik. A tak se osmnáctiletý Tracy postupně vrátil ke studiu (celkem vystřídal šest vysokých škol), aby jej cesta zavedla až na New York's American Academy of Dramatic Arts.

Nyní už Spencer Tracy věděl, čeho chce opravdu dosáhnout: stát se respektovaným hercem. Už během studií získal stálé angažmá v souboru Theatre Guild a za 15 dolarů týdně si zahrál jednoho z robotů ve hře Karla Čapka R.U.R. (aniž by pronesl jediné slovo). Zhruba v téže době se také oženil s herečkou Louise Treadwellovou, která mu postupně dala dvě děti: syna Johna (jenž byl od narození hluchý) a dceru Susie. Zajistit finančně rozrůstající se rodinu není úplně snadné, Tracy se však pomalu, leč jistě propracovává ke stále výraznějším divadelním rolím.

Hra Poslední míle nabídla Tracymu roli vraha, který čeká v cele smrti na popravu. Výkon, jenž v ní podal, byl natolik přesvědčivý, že se zmíněná hra stala doslova divadelní senzací. Během jednoho z představení navíc seděl v publiku i filmový režisér John Ford, který záhy Tracymu umožnil zazářit i na stříbrném plátně, konkrétně v kriminální komedii Up the River (1930). Jeho hereckým partnerem zde byl jistý Humphrey Bogart a přátelství, které se mezi oběma herci zrodilo, vydrželo po dlouhá léta (Tracy byl údajně autorem Bogartovy přezdívky "Bogie").

Pozvolné dobytí Hollywoodu

V Hollywoodu to však Spencer Tracy neměl zprvu vůbec jednoduché. Zde byl totiž zájem především o vysoké a štíhlé krasavce, ti ostatní se museli spokojit s vedlejšími či zápornými rolemi. Ač Tracy během první poloviny 30. let putoval z jednoho filmu do druhého, pořádný úspěch se ne a ne dostavit. Nepřinesly mu jej ani komedie Six Cylinder Love a Goldie (obě 1931), ani dramata Shanghai Madness (1933) a Danteho peklo (1935). Do zapomnění neupadla z tohoto období snad jen gangsterka 20 000 let v Sing Singu (1932) a drama Moc a sláva (1933). Vzpomene-li si dnes někdo naopak na melodrama Ztracený domov (1933), bude to nejspíš hlavně v souvislosti s Tracyho románkem s Lorettou Youngovou (o tom, nakolik byl pouze platonický, se můžeme jenom dohadovat).

Ze způsobu, jakým se vyvíjela jeho kariéra u filmu, byl Spencer Tracy velmi zklamaný, a tak začal hledat útěchu v alkoholu. Toto období už ale naštěstí nemělo dlouhého trvání, protože pak přišel rok 1936, který byl pro Tracyho zlomový. Během něj totiž zazářil hned ve dvou filmech, které se zapsaly do zlatého fondu americké kinematografie. Prvním z nich bylo znamenité psychologické drama Fritze Langa Byl jsem lynčován, v němž Tracy ztělesnil postavu obyčejného chlapíka čelícího křivému obvinění z vraždy. Jeho proměna z bezmocné oběti v nelítostného mstitele byla opravdu fascinující! Druhým pak bylo melodrama W. S. Van Dykea San Francisco, jež Tracymu přineslo roli kněze Mullina - a společně s ní i první oscarovou nominaci. Ve svých šestatřiceti letech se tak Spencer Tracy konečně stal hollywoodskou hvězdou i respektovaným filmovým hercem!

Následující léta zastihla Spencera Tracyho ve vrcholné formě. Ve výtečném dobrodružném dramatu Victora Fleminga Stateční kapitáni (1937) ztvárnil postavu dobráckého rybáře Manuela, který se ujme milionářského synka, aby ho naučil něco o skutečném životě. Výsledkem byl učiněný herecký koncert, a tak nikoho nemohlo překvapit, že si Tracy za Statečné kapitány odnesl nejen slova uznání, ale také Oscara. Jenže to nebylo ani zdaleka vše, protože už o pouhý rok později si Spencer Tracy došel pro zlatou sošku znovu. Stalo se tak zásluhou dramatu Normana Tauroga Boys Town (1938) a role kněze Flanagana, který se rozhodne vybudovat náhradní domov pro chlapce z ulice. Tracy si tuto postavu oblíbil natolik, že se k ní začátkem 40. let vrátil ve snímku Men of Boys Town (1941).

Nejlepší léta

V již zmíněném San Franciscu byl Tracyho hereckým partnerem Clark Gable. Spolupráce to byla úspěšná do té míry, že se ti dva sešli na přelomu 30. a 40. let před kamerou znovu. Nejprve v melodramatu Pilot č. 7 (1938), posléze v dramatu Tekuté zlato (1940). Legendárního vynálezce pak Tracy ztvárnil ve snímku s všeříkajícím názvem Edison (1940) a nepřehlédnutelný byl také v Dr. Jekyllovi a panu Hydeovi (1941), dalším filmovém přepisu slavného příběhu z pera Roberta Louise Stevensona. A bylo by chybou nezmínit i dobrodružný velkofilm Cesta na severozápad (1940) odehrávající se v dobách kolonizace Severní Ameriky.

Byla nejkrásnější a nejtalentovanější herečkou své doby. Řeč je samozřejmě o Katharine Hepburnové, která si chtěla po Tracyho boku zahrát už v Dr. Jekyllovi a panu Hydeovi. Tento sen se jí sice nakonec nesplnil, zato si ale prosadila, že Tracy bude jejím hereckým partnerem v romantické komedii Nejprve stvořil ženu (1942). Stalo se však něco, co čekal asi jen málokdo: Tracy a Hepburnová vytvořili pár nejen na filmovém plátně, ale i v reálném životě. Bohužel ne ovšem manželský. Na to byl Tracy až příliš oddán své víře, a tak se se svou zákonitou manželkou nikdy nerozvedl.

Diváci to ale nijak neřešili, pro ně bylo hlavní, že se s oblíbenou filmovou dvojicí mohou v kinech setkávat znovu a znovu. Často se tak dělo prostřednictvím romantických komedií založených na střetu dvou silných a rozdílných osobností: Nejprve stvořil ženu, Adamovo žebro (1949), Pat a Mike (1952) a Žena, která všechno ví (1957). Tracy a Hepburnová však spolu občas zavítali i do jiných žánrů: důkazem budiž western Elii Kazana Moře trávy (1947) či mistrovské politické drama Franka Capry Vládní prohlášení (1948). Dlužno dodat, že ve druhém z těchto filmů podal Tracy jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů.

Stálice na hollywoodském nebi

Vlasy zbělely, vrásky se prohloubily, Tracyho hvězda však i nadále zářila jasným světlem. Také během neklidných 50. let vytvořil Spencer Tracy na filmovém plátně řadu nezapomenutelných charakterních rolí. Za svůj excelentní výkon v moderním westernu Černý den v Black Rock (1955) a dramatu Stařec a moře (1958), adaptaci stejnojmenné novely Ernesta Hemingwaye, byl opět - a zcela zaslouženě - nominován na Oscara. O něj se ovšem ucházel i za milou komedii Nevěstin otec (1950), jejíž natáčení si užil natolik, že si zanedlouho dopřál i volné pokračování s názvem Jak je těžké být dědečkem (1951).

Nemalý zájem publika vzbudil také psychologický western Zlomené kopí (1954) či drama Hora pokušení (1956). S přibývajícími léty však Spencera Tracyho začalo stále častěji zrazovat zdraví: milovaný herec trpěl depresemi, cukrovkou, rozedmou plic i problémy s ledvinami. Jedním z mála režisérů, kteří se nezalekli rizika a byli ochotni s ním točit, byl Stanley Kramer. A paradoxně pod jeho citlivým režijním vedením podal nemocný Tracy jedny ze svých nejpamátnějších hereckých výkonů: řeč není ani tak o crazy komedii To je ale bláznivý svět (1963), jako spíše o právnických dramatech Kdo seje vítr (1960) a Norimberský proces (1961). Byl-li za ně Tracy nominován na Oscara, pak plným právem.

Svůj poslední film natočil Spencer Tracy ve spolupráci s Katharine Hepburnovou i Stanleym Kramerem. Bylo jím brilantní drama Hádej, kdo přijde na večeři (1967) reflektující tehdejší společenské změny. Obsahuje mimo jiné scénu, v níž Tracyho postava vyznává lásku postavě, kterou hraje Hepburnová. A je zcela evidentní, že toto dojemné vyznání nebylo pouze součástí Tracyho hereckého výkonu. Jeho svědky byly miliony diváků na celém světě, neboť film Hádej, kdo přijde na večeři se stal velikým hitem.

Pouhých 17 dní poté, co padla poslední klapka, Spencer Tracy zemřel. Za svůj mimořádný výkon byl posmrtně nominován na Oscara a bylo velkou chybou, že nakonec zůstalo jen u nominace. Katharine Hepburnová nikdy nenašla odvahu, aby se na film Hádej, kdo přijde na večeři podívala (ona sama za něj Oscara paradoxně získala). O mnoho let později pak přečetla dopis, který Tracymu krátce po jeho smrti napsala. Stálo v něm i následující: "Drahý Spencere, kdo by si pomyslel, že Ti budu psát dopis. Zemřel jsi 10. června 1967. Můj bože, je to už tak dávno. Jsi konečně šťastný? Konečně se Ti dobře spí? Ty víš, že jsem Ti nikdy nevěřila, když jsi říkal, že prostě nemůžeš jít spát... Byl jsi zabijákem, knězem, rybářem, spisovatelem, soudcem, novinářem. Jaká to byla pro Tebe úleva, když jsi mohl být někým jiným. Když jsi to nebyl Ty, byl jsi v bezpečí, ale proč jsi pořád utíkal nouzovým východem? Proč byl pořád otevřený a Ty jsi pořád utíkal sám před sebou? Proč? Chtěla jsem se Tě zeptat, jestli víš proč? Co jsi říkal? Já Tě neslyším..."

P.S. Na rozdíl od jiných hollywoodských hvězd se Spencer Tracy během druhé světové války příliš často neobjevoval ve filmech, které podporovaly americké válečné úsilí. Jednou z výjimek byl snímek Třicet vteřin nad Tokiem z roku 1944, v němž ztvárnil samotného Jimmyho Doolittlea.

Foto: Pixabay