Smutek a nejistota zmítají Spojeným královstvím

Není pochyb o tom, že Spojené království prožívá velmi složité období. Daří se sice očkovat jeho obyvatele proti čínskému koronaviru, leč politické nepokoje, jež propukají ve Skotsku a Severním Irsku, budí nemalé obavy. Stále více se ukazuje, že brexit nebude pro Spojené království takovou výhrou, jak někteří - v čele s premiérem Borisem Johnsonem - čekali. A do toho všeho teď ještě zemřel princ Philip, manžel královny Alžběty II. Letos v červnu by oslavil 100. narozeniny. Úctyhodný věk, to jistě, ale také veliká ztráta, jejíž rozsah si ne každý plně uvědomuje.

Vtipálek v pozadí

Žijeme v době, kdy se lidé rozvádí i kvůli naprostým banalitám (ve Spojeném království dosahuje rozvodovost nemalé míry). Zato manželství královny Alžběty a prince Philipa trvalo krásných 73 let. Princ Philip, vévoda z Edinburghu (narodil se v roce 1921 na Korfu), možná žil v Alžbětině stínu, přesto měl ale na fungování britské monarchie velký vliv. Své ženě byl silnou oporou a musel kvůli ní potlačit své ego. V roce 1952, kdy Alžběta usedla na britský trůn, se Philip stal "tím druhým", mužem v pozadí. Na své postavení si ale nikdy veřejně nestěžoval, důstojně reprezentoval svoji ženu a dlouhá léta se věnoval charitativní činnosti.

Princ Philip současně proslul svým humorem. Občas možná trochu "přestřelil", ale nikdy se nesnížil k hulvátství, které je tak charakteristické pro našeho prezidenta. Byl také jedním z mála lidí, jež dokázali královnu rozesmát. Princ Philip zkrátka ztělesňoval to lepší z britské monarchie. Jeho odchod je velkou ranou pro Spojené království, lze jej také považovat za začátek konce jedné dlouhé éry. Největší ztrátu ovšem utrpěla královna Alžběta, neboť princ Philip byl její spřízněnou duší. Bůh ji ochraňuj!

Je snadné pochopit, proč se královna Alžběta těší tak velké oblibě. Již téměř 70 let oddaně slouží své zemi. Ctí její tradice a nikdy nezachází za rámec svých pravomocí. Vždy, když bylo potřeba, dokázala britský národ povzbudit. Snad jen jednou se setkala s odvrácenou tváří popularity, a sice v roce 1997, kdy zemřela princezna Diana. I v tomto případě dal ale čas britské panovnici za pravdu. Zatímco premiéři se mění, královna zůstává. Jistě pro ni nebylo snadné mlčet, když viděla, jakých chyb se dopouštělo těch 14 nájemníků Downing Street 10. Jaké štěstí, že je obdařena takovou trpělivostí. Ostatně, tuto královninu vlastnost velice oceňoval i její manžel...

Kocovina po brexitu

Jak známo, Spojené království už není součástí Evropské unie. Premiér Boris Johnson sice dotáhl brexit až do konce, velkého potlesku se za to ale nedočkal. Ta "úžasná rozvodová smlouva", kterou s Evropskou unií uzavřel, totiž nepřináší jeho zemi až takový prospěch. Pro řadu evropských států již Velká Británie není tak atraktivním obchodním partnerem jako kdysi. Ještě horší je ovšem skutečnost, že brexit vážně ohrožuje politickou i územní stabilitu Spojeného království. Dochází tak na slova těch, kteří před ním varovali. Pro úplnost dodejme, že otázka brexitu rozdělila Spojené království před pěti lety na dva tábory: Anglie a Wales s odchodem z Evropské unie souhlasili, Skotsko a Severní Irsko nikoliv.

A právě v Severním Irsku nyní dochází k násilným protestům: vzduchem létají zápalné lahve a kameny, plameny stravují vozidla a odpadkové koše. Bouří se nejen nacionalisté, ale také loajalisté. Cítí se být zrazeni Borisem Johnsonem, od nějž čekali, že vyjedná s Bruselem lepší brexitovou dohodu. Nevoli vyvolalo rovněž rozhodnutí severoirského státního zastupitelství nevyšetřovat účast čtyřiadvaceti členů republikánské strany Sinn Féin na pohřbu Bobbyho Storeyho, předního člena Irské republikánské armády. Ten se konal v loňském roce, v době, kdy v Severním Irsku platila přísná opatření spojená s pandemií čínského koronaviru. Netřeba dodávat, že Severní Irsko je politicky nesmírně složitým regionem. Existují určité obavy, že by v budoucnu mohlo dojít k porušení Velkopáteční dohody, jež v roce 1998 ukončila vleklou občanskou válku. K této situaci by mohlo dojít vytvořením pevné hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou, což by mělo za následek další nepokoje.

Atmosféra houstne také ve Skotsku. Již příští měsíc se tam mají konat parlamentní volby, které rozhodnou jak o novém složení skotského parlamentu, tak o vypsání nového referenda o skotské nezávislosti. Skotská premiérka Nicola Sturgeonová opakovaně slíbila, že odtrhne svou zemi od Velké Británie a připojí ji k Evropské unii. O své nezávislosti rozhodovali Skotové naposledy v roce 2014, přičemž většina z nich tehdy vyslovila názor, že bude lepší zůstat britskými občany. Je otázkou, jak by takové referendum dopadlo dnes, v době, kdy už Spojené království není součástí Evropské unie. Jediné, čím se může Boris Johnson utěšovat, je skutečnost, že popularita Sturgeonové zaznamenala v posledních týdnech určitý pokles. Důvodem je způsob, jakým skotská vláda vyšetřovala kauzu bývalého premiéra Alexe Salmonda obviněného z několika sexuálních útoků. Soud loni v březnu zprostil Salmonda, který všechna obvinění označil za vykonstruovaná, viny, zatímco Sturgeonová připustila, že nejednala zcela v souladu s platnými předpisy.

Kdo se naopak může těšit z narůstající popularity, je Keir Starmer, předseda opoziční Labouristické strany. Je vysoce pravděpodobné, že se příštím premiérem stane právě on. Pokud tedy Johnson sám neodstoupí a nebude nahrazen jiným politikem Konzervativní strany (sám se nechal slyšet, že ho práce ministerského předsedy příliš netěší). Jedno je ale jisté: jako premiér Boris Johnson spíše selhává. A také sklízí, co zasel. Toužil po brexitu a neváhal kvůli tomu balamutit britský lid. Litovat ho tedy nemusíme. Na rozdíl od těžce zkoušených obyvatel Spojeného království, kteří nyní žijí ve smutku a nejistotě.

Foto: Pixabay