Robert Redford: Gentleman s výjimečným talentem

Už dávno není "jen" hollywoodskou hvězdou. Za těch bezmála šedesát let, které uplynuly od chvíle, co se poprvé objevil na filmovém plátně, se stal také respektovaným hercem, ceněným režisérem, sexuálním symbolem, oddaným ochráncem životního prostředí, duchovním otcem nezávislých filmařů a skutečnou morální autoritou. "Občas se mě někdo zeptá, jak to dělám, že jsem se tolik let dokázal udržet na špičce popularity. Na to neumím odpovědět, protože to nevím. Já pro to v podstatě nedělám nic," nechal se kdysi slyšet Robert Redford. Odpověď na zmíněnou otázku je přitom neuvěřitelně prostá: Na špičce popularity se dokázal udržet díky tomu, že nezaprodal svůj talent a duši mamonu, ale snaží se udělat svět lepším.

Bohém

Charles Robert Redford se narodil 18. srpna 1936 v kalifornské Santa Monice jako syn účetního. "Na dětství si vzpomínám jako na období, kdy jsem se snažil ze všech sil dostat z domova, z Los Angeles. Ale jsem vděčný, že jsem poznal toto město ještě v době, kdy bylo nádherné, kdy jste ho mohli přejet na kole a kdy se v ulicích vznášela vůně kvetoucích pomerančovníků." Robertovo dospívání však vůbec nebylo jednoduché. Ve stejném roce, kdy ukončoval svá středoškolská studia (1955), zemřela na otravu krve jeho milovaná matka Martha. Opakované alkoholové excesy jej pak připravily o univerzitní stipendium.

Navzdory svému nemalému sportovnímu talentu (vynikal zejména v baseballu) se mladý Redford zajímal nejvíce o malířství. Po nějakou dobu studoval na Pratt Institute of Art a žil v Evropě - nejprve v Paříži, posléze ve Florencii. Když ale zjistil, že se malováním neuživí, vrátil se do Spojených států. Usadil se v New Yorku a oženil se s o tři roky mladší Lolou Van Wagenenovou. A rozhodl se zkusit své štěstí u filmu, k čemuž jej ostatně studium na Pratt Institute of Art předurčovalo. Netrvalo dlouho a začal se pravidelně objevovat jak na divadelních prknech, tak na televizní obrazovce. Život však Redfordovi záhy uštědřil další krutou ránu: ve spánku zemřel jeho dvouměsíční syn Scott Anthony.

Redfordovým filmovým debutem se stalo protiválečné drama War Hunt (1962), v němž si zahrál také začínající Sydney Pollack. Michael Feeney Callan ve své biografii Robert Redford uvádí: "Pollack vzpomíná, jak se s Redfordem setkal při konkurzu a jak ho ohromilo jeho 'dominantní chování'. Většina tohoto dojmu, jak Pollack připouští, byly víceméně povrchní věci. Díky dobrým příjmům z televize žil Redford v hotelu Bel Air, vlastnil sportovní vůz porsche 350, první z dvaceti, které za celý život nashromáždí. 'Tyto vnější projevy jsem chápal,' říká Pollack. 'V tomhle oboru se zdání a realita snaží přetrumfnout jedna druhou. Rychle se ale naučíte vidět pod povrch. To, co jsem viděl v Robertovi, byl, jak řekl Stark (Stark Hesseltine byl Redfordovým hereckým agentem - pozn.), kvalitní člověk.'"

Hvězda

Právě Sydney Pollack měl na Redfordovu hereckou kariéru velmi zásadní vliv. Krátce poté, co přesedlal na režii, obsadil Redforda do hlavní role milostného dramatu Zakázaný majetek (1966), adaptace stejnojmenné divadelní hry Tennessee Williamse. Byl to začátek dlouhé a neuvěřitelně plodné spolupráce, jež trvala až do 90. let. Sluší se každopádně dodat, že mu předcházely výrazné vedlejší role ve snímcích Situace je zoufalá, nikoliv však vážná (1965), Jaká je Daisy Cloverová (1965) a Štvanice (1966). Bylo jen otázkou času, kdy se z plavovlasého fešáka stane skutečná filmová hvězda.

Romantická komedie Bosé nohy v parku (1967) byla učiněnou sázkou na jistotu. Jednalo se totiž o filmovou adaptaci stejnojmenné divadelní hry Neila Simona, s níž Redford slavil veliký úspěch na Broadwayi. Simonova tvorba se tehdy těšila nemalé popularitě a Redfordova hvězda stoupala strmě vzhůru. Vyplatila se také herecká účast Jane Fondové, jež byla obsazena do hlavní ženské role. Ta si s Redfordem zahrála v již zmíněné Štvanici, aby se v pozdějších letech objevila po jeho boku ještě dvakrát (naposledy v roce 2017). "Od začátku jsme si sedli. Naše spolupráce nevyžadovala velké diskuse nebo přípravu," vzpomínal nedávno Redford.

"Veselý western se smutným koncem" George Roy Hilla Butch Cassidy a Sundance Kid (1969) znamenal definitivní zlom v Redfordově herecké kariéře. Společně s Paulem Newmanem vytvořil Robert Redford filmovou dvojici, kterou si zamilovali diváci na celém světě. Dokazují to jak enormně vysoké tržby, tak čtyři vybojovaní Oscaři. Tím ovšem začátek Redfordova vítězného tažení ani zdaleka neskončil: ještě v témže roce zazářil ve sportovním dramatu Sjezdař a působivém psychologickém westernu Willie Boy. Všechny tři zmíněné filmy pak Redfordovi vynesly cenu BAFTA. Na hollywoodském nebi zazářila nová hvězda!

Idol

Začátek 70. let zastihl Roberta Redforda v postavení hrdého otce (manželka Lola mu postupně porodila syna Davida Jamese a dcery Shaunu a Amy) a žádaného filmového herce. Ty největší profesní úspěchy však na Redforda teprve čekaly. Jedním z nich byla kriminální komedie Podraz (1973), která ho znovu svedla dohromady s kolegou Paulem Newmanem a režisérem Georgem Royem Hillem. Geniálně vypointovaný příběh o dvou zásadových podvodníčcích, kteří se rozhodnou přelstít obávaného mafiánského bosse, přijalo publikum s otevřenou náručí. Sám Redford byl za svůj znamenitý výkon nominován na Oscara a je velmi smutné, že nakonec odešel domů s prázdnou. Coby sympatický zlodějíček se představil také o rok dříve ve snímku Ukradený diamant (1972). Ten možná neoslnil, ale rozhodně pobavil.

Během 70. let Redford často spolupracoval se svým přítelem Sydneym Pollackem. Vynikající psychologický western Jeremiah Johnson (1972) vyprávěl příběh o muži, jenž dal sbohem civilizaci a odešel žít do divočiny. Působivé melodrama Takoví jsme byli (1973), ve kterém si po Redfordově boku zahrála Barbra Streisandová, bylo do značné míry reflexí nechvalně proslulé éry Josepha McCarthyho. Mistrovský thriller Tři dny Kondora (1975) zase nemilosrdně tepal do amerických tajných služeb a nevyhýbal se ani skrytým narážkám na aféru Watergate. Dojemné romantické drama Elektrický jezdec (1979) bylo pak kritikou konzumní společnosti, která si už přestala vážit darů přírody. Postava rodeového šampiona Sonnyho Steelea, jenž znovu nalezne ztracenou důstojnost díky ušlechtilému koni, v sobě možná leccos odrážela ze samotného Redforda (dodejme, že jeho hereckou partnerkou zde opět byla Jane Fondová).

Redfordův vztah k politice byl zpočátku spíše rezervovaný. Současně ale Callan v knize Robert Redford dodává: "I přesto ale nebylo možné zůstat lhostejný vůči Camelotu: Kennedyho intelektuální skupině, aktivizaci mladých, a ke skutečnosti, že Bílý dům se sám o sobě stával kulturním a uměleckým centrem. 'Nijak jsem to nesledoval, ale stejně se mě to dotýkalo,' říká Redford. 'Později, z pohledu člověka, který podporuje liberální politiku, jsem viděl, že změna z padesátých na šedesátá léta byla hnací silou proměny Ameriky v globální velmoc. Nijak jsem nepřispíval, ale měl jsem to štěstí, že jsem žil v době, kdy se pojetí Ameriky jako pojmu vracelo do celospolečenské debaty. Lidé se objektivně, bez tlaku druhé světové války ptali, jakou roli má mít Amerika ve světových záležitostech. Šlo o dobu otevřených otázek, které jsem si já osobně kladl a hýčkal spolu se Sydneym (Pollackem).'"

Na přelomu 60. a 70. let se ovšem situace dramaticky změnila. Bratři Kennedyové a Martin Luther King se stali oběťmi atentátu, vypukla válka ve Vietnamu a Richard Nixon musel opustit prezidentský úřad v důsledku aféry Watergate. Zklamání z americké politiky se tak stalo dalším určujícím rysem Redfordovy herecké kariéry. V dramatu Kandidát (1972) exceloval v roli idealistického právníka, který ztratí sám sebe poté, co se rozhodne vstoupit do politického ringu. Novinářský thriller Všichni prezidentovi muži (1976) byl zase věrnou rekonstrukcí aféry Watergate, jež tehdy ještě byla velmi čerstvým společenským traumatem. Za politický film lze označit také výborného Brubakera (1980), vyprávění o muži, který se pokusí napravit zkorumpovaný vězeňský systém.

Redfordův mimořádný herecký talent byl vždy oscarovou akademií trestuhodně opomíjen. Nominace za již zmíněný Podraz byla první a zároveň poslední. Redfordovy úchvatné herecké kreace ve filmech Jeremiah Johnson, Kandidát a Všichni prezidentovi muži tak byly z nepochopitelných důvodů přehlédnuty. S Velkým Gatsbym (1974) to bohužel nebylo jiné. Postavu tajemného milionáře ztvárnil Redford přesně tak, jak ji na stránkách svého slavného románu popsal Francis Scott Fitzgerald. Nominace se nedočkal ani za skvělá životopisná dramata Velký Waldo Pepper (1975) a Přirozený talent (1984). První pojednávalo o osudech nadšeného průkopníka aviatiky, druhé zase divákům přiblížilo příběh talentovaného hráče baseballu, jenž došel uznání až ve středním věku. Redforda to ale zase tolik trápit nemuselo: během 70. let nebylo v Hollywoodu větší hvězdy!

Tvůrce

S příchodem 80. let se v Robertu Redfordovi probudily režijní ambice. Výsledkem bylo skvostné psychologické drama Obyčejní lidé (1980), jež vyprávělo o osudech jedné středostavovské rodiny. Redford svůj film natočil s až neobyčejným citem a z herců, které si vybral do hlavních rolí (Donald Sutherland, Mary Tyler Mooreová, Timothy Hutton, Judd Hirsch), "vyždímal" nezapomenutelné výkony. Nikoho tedy nemohlo překvapit, že si Redford odnesl Oscara za nejlepší režii (dodejme, že Obyčejní lidé byli vyhlášeni filmem roku). "Při režírování mám pocit, jako bych kontroloval každý tah štětcem," nechal se slyšet. V téže době Redford také založil na svých pozemcích v Utahu Sundance Institut (pojmenovaný podle role, jež ho na sklonku 60. let proslavila), v jehož rámci se každý rok koná přehlídka nezávislé filmové tvorby. Postupem času byla tato přehlídka oficiálně přejmenována na Sundance Film Festival.

V polovině 80. let si Sydney Pollack splnil svůj dávný sen a převedl na filmové plátno životní příběh dánské spisovatelky Karen Blixenové. Romantické drama Vzpomínky na Afriku (1985) je bezpochyby vrcholem jeho pozoruhodné tvorby - a velkou zásluhu má na tom právě Redford, jenž zde ztvárnil roli anglického lovce Denyse Finche Hattona. Vlastně by se dalo říci, že Robert Redford je srdcem i duší tohoto krásného filmu (za svůj výkon by si Oscara rozhodně zasloužil). Je ovšem smutným paradoxem, že Vzpomínky na Afriku předznamenaly konec Redfordovy spolupráce s Pollackem. Mezi oběma velikány začalo docházet k profesním rozepřím, jež vyvrcholily během natáčení melodramatu Havana (1990), volného remaku kultovní Casablancy. Výsledkem byl vrcholně nezasloužený kasovní propadák a definitivní rozpad kdysi úspěšného tvůrčího dua.

Během druhé poloviny 80. let se Robert Redford na filmovém plátně prakticky neobjevoval. Sympatická kriminální komedie Orlové práva (1986) byla přijata spíše vlažně, navíc se rozpadlo Redfordovo manželství s Lolou Van Wagenenovou (v důsledku vzájemného odcizení). Redford tedy zaměřil svoji pozornost na Sundance Institut, ochranu životního prostředí a režii. Hořká komedie Válka o fazolové pole (1988) možná nestrhla davy, své publikum si ale bez problémů našla. Hereckého comebacku se Redford dočkal až začátkem 90. let, kdy zazářil v chytré špionážní komedii Slídilové (1992). Velkým diváckým hitem se pak hloupoučká a povrchní romance Neslušný návrh stala spíše nečekaně. Daleko více pozornosti by si naopak zasloužilo - na rozdíl od zmíněného Neslušného návrhu, který se zařadil mezi kasovně nejúspěšnější filmy roku 1993 - melodrama Intimní detaily (1996), v němž Redford vytvořil nezapomenutelný pár s půvabnou Michelle Pfeifferovou.

Redfordovi se však dařilo také za kamerou. Poetické drama Teče tudy řeka (1992) bylo jak dojemným příběhem o dvojici rozdílných bratrů, tak láskyplnou oslavou přírody a rybolovu. Do jedné z hlavních rolí obsadil Redford tehdy ne příliš známého Brada Pitta, čímž mu de facto otevřel dveře ke slávě. Tento nádherný snímek vynesl Redfordovi nominaci na Zlatý glóbus a získal Oscara za nejlepší kameru. Neméně příznivě byl přijat dobový snímek Otázky a odpovědi (1994), jenž divákům nabídl nelichotivý pohled do zákulisí populárního televizního pořadu Jednadvacet. Po čtrnácti letech se Redford znovu ucházel o režisérského Oscara, tentokrát ale na pódiu vítězů nestanul (konkurence v čele s Forrestem Gumpem měla zkrátka navrch).

Autorita

Na sklonku 90. let se Robert Redford rozhodl spojit svůj herecký a režijní um. Vzniklo tak oduševnělé romantické drama Zaříkávač koní (1998), v němž Redford ztvárnil roli tajemného léčitele koňských (a vlastně i lidských) duší. Byť už byl tehdy šedesátníkem, jeho charizma mocně zapůsobilo i na mladší diváky. Je přinejmenším zarážející, že se ani tentokrát nedočkal oscarové nominace, na druhou stranu se ale mohl utěšovat pochvalnými recenzemi a vysokými tržbami. V případě golfové romance Legenda o slavném návratu (2000) se už Redford musel spokojit "pouze" s režií a přepustit hlavní herecký part Mattu Damonovi. Damon mu má rozhodně zač děkovat: vyhořelý golfový šampión Rannulph Junuh, jenž v zákopech první světové války přijde jak o svůj zázračný talent, tak o chuť do života, načež obojí po letech získá zpět díky pomoci dobrosrdečného caddyho, zůstává dodnes jeho nejkrásnější rolí.

S přibývajícím věkem se Robert Redford postupně přehrál do mentorských rolí: příkladem budiž špionážní thriller Spy Game (2001), vězeňské drama Poslední pevnost (2001) či melodrama Žít po svém (2005). Nezalekl se však ani záporných postav (psychologický thriller Únos - 2004, comicsová adaptace Captain America: Návrat prvního Avengera - 2014) nebo fyzicky vyčerpávajícího herectví (drama Vše je ztraceno - 2013). Se starým kamarádem Paulem Newmanem si chtěl zahrát v hořké komedii A Walk in the Woods (2015), leč Newmanův zdravotní stav to už neumožňoval (Newman zemřel v roce 2008, pár měsíců po Sydneym Pollackovi), a tak jeho místo musel zaujmout Nick Nolte.

I nadále zachovával Redford věrnost politickým tématům. Prostřednictvím konverzačního dramatu Hrdinové a zbabělci (2007) se ostře vymezil vůči politice George W. Bushe, konspirační thriller Pravidla mlčení (2012) byl zase zajímavým komentářem k tématu protiválečného aktivismu. Oba tyto filmy vznikly v Redfordově režii, v obou těchto filmech ztvárnil Redford hlavní roli. Historické drama Konspirátor (2010), rekonstrukce soudního procesu s osmi lidmi, kteří byli obviněni ze spiknutí proti Abrahamu Lincolnovi, už se naopak muselo obejít bez Redfordovy herecké účasti. Ta zato zdobila výborný novinářský thriller Truth (2015), přičemž se opět kritizovalo Bushe mladšího - tentokrát za to, že se díky otcovým konexím vyhnul válce ve Vietnamu.

U příležitosti svých 80. narozenin, k nimž si nadělil roli v rodinné fantasy Můj kamarád drak (2016), oznámil Robert Redford, že postupně odejde z herecké branže. A svému slovu dostál. V psychologickém dramatu Our Souls at Night (2017) si ještě jednou zahrál s Jane Fondovou a dopomohl ke vzniku dokumentárního seriálu Divoký západ s Robertem Redfordem (2016). A pak přišla více než důstojná herecká rozlučka: hořká komedie Gentleman s pistolí (2018). V osobním životě však Redford nedávno utrpěl další krutou ránu: na vzácný typ rakoviny jater zemřel jeho syn Jamie.

Velkou oporu má naštěstí Redford ve své ženě, výtvarnici Sibylle Szaggarsové. Své "ano" jí řekl v roce 2009, a to po velmi dlouhé známosti. Nyní slaví 85. narozeniny a nám nezbývá než doufat, že tu s námi bude ještě hodně dlouho. Jeho život a dílo nabízí dostatek inspirace pro mnohé z nás. Již několik let nese Redfordovo jméno téměř tisíciakrový pozemek, který byl vyčleněn jako chráněné území přírody a divoké zvěře. Není na tom nic překvapivého, neboť se svého času nechal Robert Redford slyšet: "Celé roky jsem hledal koncept náboženské víry, který by mi vyhovoval. Žádný jsem nenašel. Všechny koncepce, které mi v daném okamžiku vyhovovaly, padly za oběť vzdoru. A vzdor se přetvořil ve skutečnost. A tehdy, asi před třiceti lety, jsem si uvědomil, že odpověď mi celou dobu leží přímo u nohou: je jí příroda. Není v ní žádná politika ani zkorumpovaná moc. Je neměnná."

Použité zdroje:

CALLAN, M. F. Robert Redford. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-240-8.

Foto: Wikimedia Commons (Robert Redford at an event at the US Embassy in London by U.S. Embassy photographer JP Evans)