Profesor Jan Keller: Starší autoři oprašují své dřívější myšlenky a novější často nemají co oprašovat

Publikační činnosti se věnuji již pět let a jsem velmi hrdý na to, že jedním z lidí, kteří mě během ní provází, patří i pan profesor Jan Keller, významný sociolog (jeho zatím poslední publikace nese název Společnost věčného mládí) a bývalý poslanec Evropského parlamentu za ČSSD. I v této nelehké době si pan profesor udělal čas na další rozhovor pro můj web. Jeho tématem je nejen současná situace ve světě, ale také problémy, s nimiž se momentálně potýká české školství nebo sociologické vědy.

Pane profesore, když jsme spolu dělali rozhovor naposledy (loni v srpnu), nejspíš ani jednoho z nás nenapadlo, že nastane situace, jíž jsme nyní svědky. Zeptám se Vás jako zkušeného sociologa: Jaký dopad bude mít podle Vás současná pandemická krize na další fungování společnosti? A jak se na něm projevila dosud?

V této věci mně sociologická zkušenost bohužel není nic moc platná. Max Weber, jehož dílo jsem intenzivně studoval po větší část svého života, mi taky neporadí. Zemřel roku 1920 na epidemii španělské chřipky. Byl zeslabený, příliš mnoho pracoval a veřejně se angažoval. Vzal jsem si poučení a nic z toho mi už nehrozí. Ohledně dopadů pandemické krize, jsem si jist, že nikdo neodhadne, co to bude pro společnost znamenat. Vše záleží na tom, jak dlouho to bude trvat a s jakou intenzitou se to bude vracet. Navíc to nepůsobí samo, ale současně s tím čelí svět možné hluboké krizi finanční a bezprecedentnímu suchu. Nechci sýčkovat, ale co provede tento smrtící koktejl dohromady, to se můžeme dozvědět snad leda v Apokalypse.

V posledních týdnech můžeme často slýchat ostrou kritiku na adresu Evropské unie, a sice v souvislosti s jejím fungováním během pandemie nového typu koronaviru. Někteří zastávají názor, že se Evropská unie postupně rozpadne, jiní zase tvrdí, že teprve příští týdny a měsíce prověří její akceschopnost. Jaký názor na to máte Vy?

Těžko můžeme kritizovat fungování Evropské unie, když je evidentní, že nefungovala vůbec. Pokud se rozpadne, pak bych dal důraz na slovo "postupně". O tom, v jakém stupni se to začne týkat také nás, se nebude rozhodovat v Praze, ale určitě v Berlíně a možná také v Bruselu. Naprosto kritická je situace Řecka. Snad proto o něm v médiích nejen u nás, ale nikde v EU prakticky nic neuslyšíme. Nejde jen o turecké provokace a o migranty na hranicích, ale také o to, že v důsledku propadu turismu se tato země dostane po letošní sezóně úplně na dno.

Může podle Vás v důsledku probíhající pandemické krize dojít k oddálení brexitu? A jak vlastně hodnotíte politickou situaci ve Spojeném království? Kupříkladu opoziční labouristé si nedávno zvolili nového předsedu...

Lidé, kteří byli velice optimističtí ohledně budoucnosti levice, uváděli ještě donedávna kromě Bernieho Sanderse hlavně příklad Jeremyho Corbyna. Mám v odpovědi pokračovat?

Složitá je situace jak v Evropě, tak ve Spojených státech. Lze podle Vás očekávat nějaké výrazné změny na geopolitické scéně?

Spojené státy fungují v mnoha ohledech jako rozvojová země. Dopady koronaviru jsou toho jen dokladem. Situace v rozvojových zemích bývá velice nestabilní a vývoj obtížně předpověditelný. Pokud se ukáže, že koronavirus je ještě záludnější, než se dosud myslelo, postihne to v prvé řadě právě Spojené státy. Jak na to budou reagovat, to nevědí ani jejich agenti působící v cizích, vesměs spřátelených zemích. Jak bych to mohl vědět já?

Spojené státy mají poměrně krátkou, leč velmi zajímavou historii. Myslíte, že by jejich zakladatelé (George Washington, Thomas Jefferson) a jejich pokračovatelé (Abraham Lincoln, John F. Kennedy) měli radost z toho, kam je dovedli jejich současní političtí představitelé? Ptám se i z toho důvodu, že zakladatelé Spojených států se v některých ohledech inspirovali ideály francouzské revoluce...

Právě si čtu knížku Yaschy Mounka nazvanou Lid proti demokracii. Hlavní myšlenkou knihy je, že zakladatelé demokracie se domnívali, že liberalismus a demokracie patří nerozlučně k sobě. Tato víra trvala přes dvě století. V posledních dekádách se ukazuje, že se tato jednota velice snadno rozpadá. Na jedné straně vznikají populistická hnutí usilující o neliberální demokracii, na straně druhé stojí oligarchové provozující nedemokratický liberalismus. Bylo by to na dlouhé povídání, ale leccos nasvědčuje tomu, že v USA zvítězí spíše ta druhá tendence.

Brzy to bude přesně rok, co už nejste europoslancem. Jak dnes vzpomínáte na těch pět let strávených v Evropském parlamentu?

Jenom v dobrém. A toho dobrého tam bylo dost málo, takže vzpomínkami rozhodně nežiji.

Koncem loňského roku Vám vyšla kniha Společnost věčného mládí. Jaké jsou zatím čtenářské ohlasy? A pracujete teď na nějaké další knize?

Zrovna v době, kdy jsem začínal šňůru besed na toto téma, přišel koronavirus, všechny dojednané besedy se pochopitelně zrušily a všechna knihkupectví zavřela. I pokud by byla ta knížka špatná a neaktuální, o čemž nejsem tak zcela přesvědčen, mel bych se na co vymluvit, proč upadla v zapomenutí jen pár týdnů poté, co vyšla. Nedivím se, že čtenáři mají úplně jiné problémy. Však autor také.

Jak coby zkušený vysokoškolský pedagog hodnotíte situaci v českém školství?

Nebyl bych pesimista, je to stejné jako všude jinde v Evropě. I ve Francii a Rakousku vycházejí knihy o tom, že dnešní školský systém vychovává k ignoranci. Myslím si, že tady jsme krok s Evropou spolehlivě srovnali. Nesmyslně se přejal cizí školský systém a k tomu se připojilo absurdní kritérium financování odměňující školy podle toho, kolik diplomovaných kusů ročně vyprodukují. Pět let jsem byl mimo výuku a návrat do školy pro mne představoval opravdový šok. Těch byrokratických opatření, která během té doby přibyla. Těch výmyslů souvisejících s informatikou, které jenom komplikují práci, otravují člověka a zvyšují výkaznictví všeho druhu. Těch formulářů, evaluací, sebeevaluací a zbytečných hlášení. Jsem upřímně rád, že jsem ve věku, kdy se už další modernizace školství nedožiju.

Jak si dnes stojí sociologie v porovnání s ostatními vědami?

Těžko říci. Českou sociologickou produkci už dlouho nesleduji. Vybavil jsem si knihovnu francouzskou odbornou literaturou. Mám ale pocit, že posledních deset či patnáct let v ní příliš nových myšlenek nepřibylo. Starší autoři oprašují své dřívější myšlenky a novější autoři často nemají co oprašovat. A tak se recyklují pod novými názvy dřívější nápady. Paradigmaticky se zdá být obor vyčerpán a myšlenkově spíše stagnuje. Držím palce české sociologii, aby taky aspoň stagnovala. Byl by to v mezinárodním srovnání velký úspěch a já jsem po této stránce optimista.

Pane profesore, moc Vám děkuji, že jste si i v této nelehké době udělal čas na rozhovor a přeji Vám pevné zdraví!

Foto: Prof. Jan Keller během hlasování v Evropském parlamentu