Profesor František Hanzlík: Kennedy byl úspěšným prezidentem
V těchto dnech si připomínáme šedesáté výročí zvolení Johna Fitzgeralda Kennedyho 35. prezidentem Spojených států. Byť byla jeho éra předčasně ukončena dosud neobjasněným atentátem, zapsal se Kennedy navždy do dějin i lidských srdcí. Osudem i politickým dílem tohoto velkého státníka se zabývám již téměř dvacet let. Včera jsem je připomenul prostřednictvím článku John Fitzgerald Kennedy: Síla odvahy, nyní přináším rozhovor s panem profesorem Františkem Hanzlíkem, renomovaným historikem Univerzity obrany v Brně. Jakým prezidentem podle pana profesora Kennedy byl? Nakolik složitá byla doba, ve které vládl? A jak blízko měl svět k jaderné válce během karibské krize? Dozvíte se na následujících řádcích!
Jak byste charakterizoval politickou a společenskou situaci na počátku 60. let? Bylo Kennedyho zvolení do prezidentského úřadu důsledkem určitého kulturně-politického uvolnění, jak dodnes někteří tvrdí?
Podle mého názoru ne. V té době totiž lze jen těžko mluvit o nějakém kulturně-politickém uvolnění. Podíváme-li se na tehdejší reálnou situaci, je zřejmé, že byla velmi složitá. Zejména pak situace mezinárodní. Musíme si uvědomit, že šlo o období studené války. Předcházely mu konflikty v Koreji v letech 1950-1953 a dále složitý rok 1956, kdy vypukla krize v oblasti Suezského průplavu a maďarské povstání. Nesmíme zapomenout ani na další vojensko-politické souvislosti. Od počátku 50. let disponovaly obě strany, tedy jak Spojené státy, tak Sovětský svaz, vodíkovými zbraněmi. Dokonce se reálně uvažovalo o jejich použití v korejské válce. Sovětský svaz vypustil v roce 1957 první Sputnik. Vzniká zde raketové vojsko strategického určení. Od této chvíle bylo kterékoliv místo na Zemi - včetně USA - zasažitelné sovětskými raketami vyzbrojenými jadernými hlavicemi. Spojené státy musely kompletně přehodnotit vojenskou doktrínu. Dnes si možná neuvědomujeme, jaké byly skutečné důsledky těchto událostí, a co pro Spojené státy znamenaly. Spojené státy byly nuceny přijmout rozsáhlá opatření ve všech oblastech života společnosti. Musely přijmout finančně nákladná opatření na ochranu životně důležité infrastruktury na vlastním území proti případnému raketovému útoku ze strany SSSR. A v neposlední řadě také musely přijmout nová opatření na ochranu vlastního obyvatelstva. V roce 1959 došlo k politickému převratu na Kubě, kde moc uchopil Fidel Castro. Pro Spojené státy tím vznikl další problém. Kuba představovala, obrazně řečeno, nepřátelskou "letadlovou loď" poblíž jejich území. Castro a jeho režim úzce spolupracovali se Sovětským svazem. Z mezinárodního hlediska šlo tedy o velmi složité období. Nezapomínejme ani na události, které mezinárodní vztahy ještě dále zhoršovaly. K nim patří i známé sestřelení špionážního letounu U-2 nad sovětským územím u Sverdlovska 1. května 1960. Tyto špionážní letouny létaly přes Sovětský svaz z turecké základny do Norska, přičemž Američané nepředpokládali, že protistrana disponuje raketami protivzdušné obrany schopné je sestřelit. Navíc byl zajat americký pilot Francis Gary Powers, což vztahy mezi Spojenými státy a Sovětským svazem ještě zkomplikovalo. V době, kdy ve Spojených státech probíhala prezidentská kampaň, panovalo velké napětí mezi oběma hlavními aktéry studené války.
Kennedyho protikandidátem byl Richard M. Nixon, který předchozích osm let působil ve funkci viceprezidenta Dwighta D. Eisenhowera. Dalo by se tedy říci, že spousta voličů upřednostní jeho, protože bude v Eisenhowerově politice pokračovat. Čím se Kennedymu podařilo Nixona předčit?
Myslím, že v těchto volbách nešlo příliš o zahraniční politiku. Kennedyho rodina byla ve Spojených státech velmi známá a disponovala nemalým majetkem. Kennedyho otec Joseph měl vlivné známosti a sehrál důležitou roli již během jeho zvolení do Sněmovny reprezentantů a Senátu. V tomto ohledu zafungoval také Kennedyho bratr Robert, v té době renomovaný právník. Lze tedy říci, že Kennedyho rozvětvená rodina vytvořila vhodné prostředí pro jeho zvolení do funkce prezidenta.
Nedlouho poté, co se Kennedy ujal prezidentského úřadu, došlo k neúspěšné invazi v Zátoce sviní. Tato operace byla ovšem "dědictvím" Kennedyho předchůdce Eisenhowera. Měla vůbec nějakou šanci na úspěch, nebo jen Kennedy naivně uvěřil informacím, které mu poskytla CIA?
Tato operace nebyla dle mého názoru dobře připravena. Je také otázkou, jaký cíl CIA jejím prostřednictvím sledovala. Kennedy byl každopádně přesvědčován, aby Spojené státy poskytly leteckou podporu kubánským exulantům, což ale odmítl. Neúspěch invaze v Zátoce sviní tak přinesl jeho zemi další (a nemalé) problémy.
A je pravda, že fiasko v Zátoce sviní znamenalo začátek Kennedyho špatných vztahů se CIA?
Vztahy mezi Kennedym a CIA nebyly dobré již od samého začátku. Ještě před Kennedyho zvolením prezidentem, rozvinul jeho bratr Robert v Senátu protikorupční akci, v níž figurovala také CIA. Kennedy tehdy svého bratra podpořil a po vítězství ve volbách jej jmenoval ministrem spravedlnosti. Byl jedním z politiků, kteří dbali na dodržování zákonů. CIA byla naopak organizací, která se žádnými zákony příliš neřídila, což dokazují i některé filmové dokumenty, např. Tajné akce CIA. Operace, které tehdy CIA prováděla, byly v rozporu jak s právem Spojených států, tak s právem mezinárodním. Je rovněž známo, že Kennedy se od počátku snažil omezit moc CIA, což se mu do určité míry podařilo. Je otázkou za jakou cenu pro něj.
Kennedyho prezidentství bylo rovněž poznamenáno stavbou Berlínské zdi. Bylo v Kennedyho silách jí zabránit? Nebo jen považoval Berlínskou zeď za "nutné zlo"?
Jen za "nutné zlo" Kennedy Berlínskou zeď asi nepovažoval. Jak jsem se již zmínil, vztahy mezi Spojenými státy a Sovětským svazem byly tehdy velmi napjaté. Zabránit stavbě Berlínské zdi bylo podle mého názoru prakticky nemožné. Berlín se nacházel hluboko na území tehdejší Německé demokratické republiky. Sovětský svaz měl navíc na území NDR početnou armádu, což vše ještě komplikovalo. Ze strany Sovětského svazu byla připravena i vojenská operace, které měl velet maršál I. S. Koněv, zkušený frontový velitel, který byl zároveň velitelem Skupiny sovětských vojsk rozmístěných v Berlíně. Znemožnění přechodů mezi Západním Berlínem, který vznikl sjednocením okupačních pásem USA, Británie a Francie, a Východním Berlínem (okupační pásmo SSSR) přineslo obrovské komplikace pro obyvatele obou částí Berlína. Stavba Berlínské zdi každopádně situaci na mezinárodní scéně ještě vyostřila a zhoršila také vztahy mezi NATO a Varšavskou smlouvou. Kennedy osobně navštívil Západní Berlín až 26. června 1963. V památném projevu ke shromážděným obyvatelům pronesl slavnou větu "Jsem Berlíňan". Jako památka na Kennedyho zůstalo v nynějším sjednoceném Berlíně náměstí s jeho jménem. Ještě dodnes vyjadřují někteří historici a politologové názor, že bylo v možnostech Kennedyho a Spojených států stavbě berlínské zdi zabránit. Na základě posouzení všech dostupných informací zveřejněných především po skončení studené války na obou stranách tento názor nesdílím.
Jedním z nejvýznamnějších Kennedyho činů je bezpochyby zažehnání karibské krize. Jak hodnotíte Kennedyho počínání během oněch třinácti říjnových dní? Lze říci, že Kennedy de facto zachránil svět?
Zažehnání karibské krize bych určitě nespojoval pouze s osobou Kennedyho. Kennedy byl do značné míry závislý na informacích, které dostával od zpravodajských služeb, včetně CIA. Měl také mnoho poradců, stejně jako každý americký prezident. Informace o rozmístění sovětských raket na Kubě schopných dosáhnout amerického území byla ale zcela věrohodná. To byl také jeden z hlavních důvodů blokády Kuby ze strany USA a také příčina krajního vyhrocení vztahů mezi USA a SSSR. Filmové dokumenty, jež byly zveřejněny teprve v nedávné době, ukazují, že karibská krize Kennedyho psychicky i fyzicky zcela vyčerpala, a to až na hranici zhroucení. Když se ji podařilo zažehnat, byl Kennedy, jehož zdraví bylo velmi chatrné, na pokraji svých psychických i fyzických sil. Karibská krize byla obdobím, kdy se svět ocitl na pokraji jaderné války. Často během ní docházelo k situacím, které celkové napětí ještě zvyšovaly, například když byl nad Kubou sestřelen další americký špionážní letoun U-2. Teprve po skončení studené války se Američané dozvěděli, že několik sovětských ponorek na klasický pohon, které v oblasti Kuby operovaly, bylo vyzbrojeno jadernými torpédy určenými na likvidaci letadlových lodí. Pokud by došlo k použití některého z těchto torpéd, znamenalo by to naprostou katastrofu. Dojít k tomu mohlo i nechtěně. Neustále hrozila možná kolize některé z amerických lodí zajišťujících blokádu Kuby se sovětskou ponorkou. Oběma stranám se určitě velmi ulevilo, když se karibskou krizi podařilo zažehnat.
A podařilo by se podle Vás Kennedymu karibskou krizi zažehnat, kdyby v Kremlu seděl někdo jiný než Nikita Chruščov?
Obávám se, že ne. Když došlo v roce 1968 k obsazení Československa, bylo Leonidu Brežněvovi, Chruščovovu nástupci, a ostatním členům sovětského vedení jasné, že to bude velký problém. Byli ale připraveni okupaci Československa uskutečnit, ať už by cena byla jakákoliv. Karibské krizi by se určitě také nezabránilo. Hypoteticky mohlo vše dopadnout daleko hůře, kdyby byl na místě Chruščova někdo jiný. Na obou stranách byli lidé (v případě americké se jednalo o tzv. "jestřáby"), kteří měli na řešení karibské krize jiný názor než Kennedy a Chruščov. Preferovali vojenskou cestu, což by mohlo přinést jedině katastrofu.
Je pravda, že vztahy mezi Kennedym a Chruščovem byly poměrně dobré a že Chruščov choval ke Kennedymu - navzdory jeho mládí - velký respekt?
Abych řekl pravdu, nesetkal jsem se s mnoha informacemi o tom, jaké byly vztahy mezi Kennedym a Chruščovem. Každopádně spolu jednali už v roce 1961 ve Vídni o situaci v Německu. Výsledek byl takový, že zanedlouho se začala stavět Berlínská zeď. K nějaké dohodě mezi nimi tedy nejspíš nedošlo. Ale posuneme-li se trochu dál, dostaneme se třeba ke vztahu mezi Ronaldem Reaganem a Michailem Gorbačovem. Ti sice byli politickými protivníky (Reagan dokonce označoval Sovětský svaz za "říši zla, kterou je třeba zničit"), ale nakonec se stali takřka osobními přáteli. Viděl jsem dokument, v němž oba svorně prohlásili, že si vážili jeden druhého, protože oba do puntíku dodrželi to, na čem se dohodli. Takže i vztahy politiků, kteří měli téměř na vše odlišné názory, mohly být založeny na vzájemném respektu. A nelze vyloučit, že toto platilo také pro Kennedyho s Chruščovem.
Jak zásadní byly změny, které Kennedy nastolil v oblasti lidských práv? Lze ho v tomto smyslu označit za jednoho z nejpokrokovějších amerických prezidentů?
Trochu bych se bránil hodnocení ve smyslu, zda byl nejlepší nebo nejpokrokovější. Za jeho vlády ještě nebyly ve Spojených státech podmínky pro ukončení rasové segregace a dalších problémů. Kennedy i jeho bratr Robert byli zastánci dodržování zákonů, a to včetně těch z oblasti lidských práv. Ale Kennedyho působení ve funkci prezidenta bylo příliš krátké na to, aby mohlo v tomto směru dojít k nějakým zásadnějším změnám.
Kennedy velmi podporoval vesmírný výzkum a zahájil program Apollo, jehož cílem bylo dostat člověka na Měsíc do konce desetiletí. V červenci roku 1969 se to skutečně podařilo. Jakou roli vlastně sehrály vesmírné závody se Sovětským svazem v dalším vývoji studené války?
Vesmírné závody hrály důležitou úlohu především z vojenského hlediska. Platilo, že ten, komu se podaří uspět, získá určitou výhodu a respekt protivníka. Sovětský svaz jako první vyslal člověka do vesmíru a až do onoho roku 1969 si udržoval před Spojenými státy určitý náskok, byť za to musel zaplatit velmi vysokou cenu. Dobytí Měsíce tedy představovalo pro Američany obrovský úspěch. Tím ale vesmírné závody zdaleka neskončily, začaly se budovat vesmírné stanice a stavět raketoplány. Takže to, jak obě strany postupovaly v oblasti kosmického výzkumu, velmi přesně ilustrovalo také jejich vojenské možnosti.
Někteří činí Kennedyho odpovědným za válku ve Vietnamu. Ta ovšem vypukla až v roce 1964, kdy už byl Kennedy po smrti. Je pravda, že se Kennedy snažil zabránit americké účasti v tomto konfliktu? A že chtěl z Vietnamu stáhnout vojenské poradce až po svém případném opětovném zvolení, protože si nepřál, aby toto "výbušné" téma ovlivnilo nadcházející prezidentské volby?
Nesetkal jsem se s tvrzením, že by byl Kennedy jakkoliv odpovědný za válku ve Vietnamu. Po jeho smrti se stal prezidentem Lyndon B. Johnson, přičemž je známo, že on a Kennedy se příliš v lásce neměli. Oba ale náleželi k téže straně a museli nějakým způsobem spolupracovat, pokud chtěli uspět v prezidentských volbách. Spojili tedy své síly z ryze pragmatických důvodů. Je známo, že se Johnson po Kennedyho smrti ve vietnamském konfliktu velmi angažoval, těžko ale říci, co jej k tomu doopravdy vedlo. Dnes máme informace o tom, že ten incident, k němuž došlo v Tonkinském zálivu, byl smyšlený. Je otázkou, zda o tom Johnson věděl, nebo se stal obětí klamu.
Dne 22. listopadu 1963 se Kennedy stal obětí atentátu, který dodnes nebyl uspokojivým způsobem objasněn. Co všechno podle Vás vede k pochybnostem, které se vyrojily okolo oficiální verze, podle níž Kennedyho zavraždil Lee Harvey Oswald?
Vyšetřování Kennedyho smrti jsem studoval a dokonce si jako malý kluk pamatuji onen den, kdy byl Kennedy zavražděn. Existuje celá řada podivných okolností, které po atentátu na Kennedyho následovaly, ať už to bylo zavraždění samotného Oswalda, nebo odstranění dalších lidí, kteří mohli do celé záležitosti vnést světlo. Už to vzbuzuje spoustu pochybností. Byly popsány tisíce svazků, ale žádná z těch vyšetřovacích komisí, Warrenovu komisi nevyjímaje, nebyla schopna Kennedyho smrt uspokojivým způsobem objasnit. Můj osobní názor je takový, že na tom nebyl ani zájem. Spíše si myslím, že byl zájem na tom, aby se nic nevyšetřilo. Dokonce se domnívám, že v celé záležitosti byla zainteresována také CIA, jejíž vliv se Kennedy snažil omezit. Nevěřím, že by atentát na něj byl činem osamělého střelce.
Jakým prezidentem podle Vás Kennedy byl? Jaký je jeho historický odkaz?
Myslím si, že byl prezidentem úspěšným. Těšil se velké autoritě nejen ve Spojených státech, ale také ve zbytku světa. Je sice pravda, že neměl příliš bohaté zkušenosti z oblasti zahraniční politiky, ale postupně přeci jen nějaké získal. Možná k jeho popularitě přispěla i ona tragická smrt a všechny mýty, které ji dodnes provázejí. Působení každého z amerických prezidentů bylo ovlivněno jejich vzděláním, předcházející kariérou, povahovými rysy a zkušenostmi. Totéž platilo i v případě J. F. Kenedyho. Jeho velkým handicapem byl špatný zdravotní stav. Z historického hlediska lze ovšem říci, že Kennedy patří k úspěšným americkým prezidentům.
Pane profesore, nedá mi to, abych se nezeptal na jednu aktuální věc. My tento rozhovor předtáčíme, je večer 4. listopadu 2020 a ve Spojených státech právě probíhají prezidentské volby. Koho tipujete jako jejich vítěze? Donalda Trumpa, nebo Joea Bidena?
To je velmi složité, celý den sleduji zprávy, minutu po minutě. V této chvíli si ale myslím, že vyhraje Joe Biden. Chtěl bych k tomu ale dodat jednu věc. Mám určité obavy pramenící z událostí, které provázely celou volební kampaň. Někteří příznivci obou kandidátů, zejména pak Trumpa, se chovali velmi agresivním způsobem. Takže je otázkou, jak bude případné Bidenovo vítězství přijato samotným Donaldem Trumpem a především jeho skalními příznivci.
Pane profesore, moc Vám děkuji za rozhovor, už teď se těším na další. Přeji Vám pevné zdraví!
Foto: Pixabay (John F. Kennedy s dcerou Caroline, pozdější velvyslankyní USA v Japonsku)