Profesor František Hanzlík: Bitva o Británii byla jednou ze zlomových a rozhodujících bitev druhé světové války

Letos v létě si připomínáme 80. výročí bitvy o Británii (trvala od 10. července 1940 do 31. října 1940), která znamenala první velkou porážku nacistického Německa za druhé světové války. Její výsledek byl dílem mnoha faktorů: počínaje neústupnou politikou britského premiéra Winstona Churchilla a statečností "jeho nebeských rytířů", příslušníků Royal Air Force (po jejichž boku bojovali také českoslovenští piloti), konče strategickými chybami Adolfa Hitlera a Hermanna Göringa (velitele Luftwaffe). A právě bitva o Británii byla tématem mého dalšího rozhovoru s panem profesorem Františkem Hanzlíkem, renomovaným historikem Univerzity obrany v Brně. Rozhovor publikujeme u příležitosti výročí Dne Orla, akce, jejímž cílem bylo zničení letištní sítě v jižní Anglii. I ta ale naštěstí skončila pro Německo neúspěchem.

Bitvě o Británii předcházela evakuace spojeneckých vojsk (operace Dynamo), k níž došlo u přístavu Dunkerque na přelomu května a června roku 1940. Úspěšná byla také proto, že Adolf Hitler na několik dní nečekaně zastavil německý postup. Co ho k tomuto rozhodnutí vedlo? Připravoval si snad půdu pro jednání o míru s Velkou Británií?

Je otázkou, nakolik lze operaci Dynamo označit za úspěšnou. Spojenci totiž u Dunkerqueu zanechali veškerou výzbroj a techniku. Zachránili ale to nejcennější, co měli, a sice lidské životy. To se podařilo i díky tomu, že z Anglie dorazilo "vše, co plavalo". Důvod, proč Hitler na několik dní nečekaně zastavil německý postup (byť menší boje a bombardování nadále probíhaly), není zcela znám. Nelze vyloučit, že si opravdu připravoval půdu pro dohodu s Velkou Británií. Během jednání, které se snažil Hitler uskutečnit přes Švédsko, dala britská vláda jasně najevo, že s Německem jednat nehodlá. Proto bojové operace pokračovaly.

Byl doma vyvíjen na Winstona Churchilla tlak, aby uzavřel příměří s Adolfem Hitlerem? A je pravda, že mu politici, kteří sympatizovali s jeho předchůdcem Nevillem Chamberlainem, neustále "mydlili schody"?

Možné to je. Winston Churchill byl znám jako velký odpůrce Adolfa Hitlera, čímž se zásadně lišil od Nevilla Chamberlaina. Je znám záběr, jak Chamberlain při návratu do Anglie po podpisu Mnichovské dohody mává papírem a volá: "Zachránili jsme mír pro naši dobu." Jeho vize byla zcela mylná. Přesto je třeba vzít v úvahu fakt, že Britové se další války nesmírně obávali. Byli ovlivněni zkušenostmi z první světové války. Během té Velká Británie utrpěla nesmírné ztráty na lidských životech a navíc byla velmi zadlužená u Spojených států amerických. Když byla na spadnutí druhá světová válka, neměla zdaleka splaceny všechny půjčky z té první. Slovo "válka" bylo ve Velké Británii naprosto nepřípustné. Odtud se také odvíjela Chamberlainova politika appeasementu. Velká Británie nebyla na válku připravena. Současně byla ostrovním státem, takže velkou část materiálu, který byl pro vedení války nezbytný, musela dovážet. V době, kdy Německo zahájilo útok na Západ, už byli Chamberlain a jeho přívrženci v menšině. Po přepadení Polska sice Velká Británie společně s Francií vyhlásila Německu válku, ale žádné vojenské kroky proti němu de facto nepodnikla. Toto období je známo jako "podivná válka".

Jak vysoká byla morálka obyvatel Velké Británie v létě roku 1940?

Ve Velké Británii si už tehdy všichni uvědomovali, že Chamberlain nebezpečí ze strany Německa podcenil. Poté, co se podařilo evakuovat spojenecké vojáky z Francie, byly na britských ostrovech urychleny přípravy proti hrozícímu německému útoku. Všem už bylo jasné, jak velké nebezpečí ze strany Německa hrozí. Britové zanechali ve Francii obrovské množství techniky a válečného materiálu, takže v Německu převládla představa, že se Velká Británie nebude schopna bránit. Byl vypracován plán invaze do Velké Británie, který nesl název Lvoun (Seelöwe). Britové se odhodlaně připravovali na obranu své vlasti, od Londýna až po poslední vesnici. Prokázali svůj pověstný klid a rozvahu. Každý, kdo měl zbraň, byl odhodlán bojovat.

V pohotovosti dokonce byli i veteráni búrské války...

To je přesně to, co říkám. Morálka Britů byla na velmi vysoké úrovni. Známý je Churchillův projev o "bojích na moři, ve vzduchu i na plážích". A myslím si, že i kdyby k německé invazi do Velké Británie přeci jen došlo, skončila by neúspěchem.

Jaká byla technická úroveň britských letadel? Je pravda, že nezřídka převyšovala technickou úroveň těch německých?

Srovnávat technické parametry letadel bojujících stran je velmi ošemetné. Jak britská, tak německá letadla měla své výhody i nevýhody. Jejich parametry byly prakticky vyrovnané, možná německý Messerschmitt byl o něco lepší než britský Hurricane, ale na druhou stranu zase zaostával za Spitfirem. Spitfire měl 8 kulometů, Messerschmitt ale zase měl 20 mm kanón. Němci už také používali bezplovákové karburátory, což jim umožňovalo lepší manévrovatelnost. Podle mého názoru byly britské i německé letouny velmi kvalitní. Nakonec mnohdy rozhodovaly schopnosti jednotlivců, tedy zkušenosti a kvalita výcviku pilotů.

Jak velkou pomoc představovali pro Velkou Británii českoslovenští piloti?

Českoslovenští letci představovali velikou posilu. Německo mělo na začátku bitvy obrovskou výhodu v tom, že disponovalo zkušenými piloty, kteří byli nasazeni během občanské války ve Španělsku i během útoků na Polsko a Francii. Výhodou Německa rovněž bylo, že na počátku bitvy mělo dvojnásobnou převahu v počtu letadel. Co se týče oněch zahraničních posil, ve Velké Británii působily letecké jednotky složené z polských, novozélandských, kanadských, francouzských, belgických i holandských pilotů. Českoslovenští letci představovali po těch polských, novozélandských a kanadských nejvýznamnější posilu. Jsou-li údaje správné, působilo ve Velké Británii okolo 100 československých pilotů. Vezmeme-li v potaz i pozemní personál, dostaneme se až na počty více než 500. Mezi československými letci byl také Josef František, který pocházel nedaleko od Prostějova, z vesnice Otaslavice. V roce 1936 se stal pilotem. Po okupaci odešel do Polska, poté přeletěl do Rumunska, odkud se dostal do Francie a nakonec do Velké Británie. Zůstal u 303. polské perutě, kde pak působil po celou dobu bitvy o Británii. Od září 1940 sestřelil prokazatelně 17 letounů (na svém kontě měl i několik pravděpodobných sestřelů). Bohužel 8. října téhož roku zemřel při havárii na letišti. Dnes je Josef František oslavován jako nejúspěšnější (nejen) zahraniční letec, který se účastnil bitvy o Británii.

Jakou pomoc poskytly Britům Spojené státy, které se v té době ještě snažily zachovávat neutralitu?

Spojené státy si, jak bylo řečeno, zachovávaly neutralitu. Osobně jsem nezaregistroval, že by Američané posílali do Velké Británie své piloty, nebavíme-li se tedy o nějakých dobrovolnících. Spojené státy nicméně poskytovaly Velké Británii masivní finanční a materiální podporu. Velká Británie patřila k největším námořním velmocem a byla závislá na dovozu surovin pro válečnou výrobu, potravin a dalšího materiálu. Nejdůležitější zásobovací trasa vedla právě přes Atlantik do Spojených států a Kanady. Po porážce Francie probíhala za strany Německa ponorková válka proti Británii známá jako bitva o Alantik. S trochou nadsázky lze říci, že pro Velkou Británii znamenala totéž co letecká bitva v létě 1940. Také v bitvě o Atlantik dosáhli Němci zpočátku řady úspěchů, nakonec ale ponorkovou válku nevyhráli.

Jak velkou výhodu představovala pro Brity skutečnost, že prakticky celá bitva probíhala nad jejich územím?

S podobnou bojovou operací, jakou představovala bitva o Británii, se nikde nesetkáme. Pro Brity měla tato skutečnost největší výhodu v tom, že když bylo jejich letadlo sestřeleno, mohl se jeho pilot - pokud nebyl zabit nebo vážně zraněn - vrátit na letiště, usednout do nového letadla a pokračovat v boji. Zato Němci, když bylo jejich letadlo sestřeleno, o svého pilota přišli (nebylo-li tedy sestřeleno nad kanálem La Manche). Britům také hodně pomohla skutečnost, že měli radar a perfektně organizovanou informační službu. Když se německá letadla přibližovala k britskému území, mohli se piloti RAF včas připravit k boji.

Co mělo větší vliv na průběh bitvy? Práce britských šifrantů nebo Hitlerovy taktické chyby spojené s bombardováním britských měst?

Vliv mělo určitě obojí. Četl jsem zajímavou publikaci od Fredericka Winterbothama, britského důstojníka, který měl přístup k dešifrovaným informacím. Hlavním cílem Němců bylo zničit britské letectvo, aby si mohli vytvořit podmínky pro uskutečnění pozemní invaze na britské ostrovy. Bylo jim jasné, že dokud nedosáhnou převahy ve vzduchu, nebude možné ji uskutečnit. Velká Británie tedy hrála doslova va bank. Němci původně zamýšleli bombardovat britská letiště a narušit tak vzletové a přistávací plochy, aby se z nich už nedalo operovat. Ve chvíli, kdy provozuschopných letišť začalo ubývat, však Hitler nařídil bombardování měst, což byl paradoxně jeden z faktorů, který Brity zachránil, byť i toto bombardování samozřejmě přineslo obrovské škody (byly např. bombardovány výrobní závody). O ztrátách na životech civilního obyvatelstva nemluvě. Faktem nicméně zůstává, že se Němcům nepodařilo morálku Britů podlomit, spíše naopak. Jejich zatvrzelost a odhodlání spíše vzrostlo.

Lze tvrdit, že k porážce Německa v bitvě o Británii přispěla také skutečnost, že byl Hermann Göring špatným velitelem vzdušných sil?

Vyloženě špatným velitelem Hermann Göring nebyl. Hrála zde ale důležitou roli celá řada dalších faktorů. Ztráty, které Němci utrpěli, jak se situace měnila. Britové navíc byli schopni vyrábět obrovské množství letadel. Na každé z bojujících stran docházelo k taktických chybám, je tedy třeba posuzovat vše komplexně.

Winston Churchill označil bitvu o Británii za "nejskvělejší hodinu" britského národa. Nakolik trefné je podle Vás toto jeho vyjádření?

Samozřejmě se s tím souhlasit dá. Ještě bych připomenul Churchillův výrok: "Na poli lidských konfliktů nikdy nevděčilo tolik za tak mnoho tak málu." Velká Británie vděčila za své vítězství také oněm stovkám zahraničních pilotů. Jsem toho názoru, že výsledek bitvy o Británii výrazně ovlivnil další průběh války. Když se dnes zpětně hodnotí významné bitvy druhé světové války, mluví se o tom, že oním rozhodujícím zlomem byla porážka Němců u Stalingradu na přelomu let 1942 a 1943. Dalekosáhlý dopad však měla i bitva o Británii. Velká Británie se nejen ubránila, ale v nadcházejících letech spolu se Spojenými státy bombardovala Německo a působila Němcům vážné škody na válečné výrobě. Takže bitva o Británii byla jednou ze zlomových a rozhodujících bitev druhé světové války.

Napadla mě teď následující otázka: Nakolik ovlivnil výsledek bitvy o Británii náladu v Protektorátu Čechy a Morava?

Přiznám se, že na něco takového jsem prakticky nikde nenarazil. Ve Spojených státech jsem měl ale možnost studovat archivy. V protektorátu zcela legálně fungovala americká tisková služba, a to až do japonského útoku na Pearl Harbor. Do Spojených států tak byly předávány informace o situaci v protektorátě. Vycházely také informační bulletiny. Ale nikde jsem nezaregistroval, že by výsledek bitvy o Británii nějak výrazně ovlivnil náladu obyvatel protektorátu.

Žijeme ve velmi zvláštní době, kdy jsou poškozovány sochy významných historických osobností, jakými byli třeba Winston Churchill či Charles de Gaulle. Churchill bývá dokonce obviňován z rasismu. Co si o těchto tendencích myslíte? A jak hodnotíte historický odkaz Winstona Churchilla?

Můj názor na tyto tendence je naprosto negativní. Podle mého názoru je problém v tom, že podíváme-li se dnešním pohledem na události doby minulé, dostaneme se vždy na historické scestí. Těžko hodnotit pohledem Listiny základních práv a svobod např. otrokářství ve Spojených státech. Toto strhávání a ničení soch je za hranou, protože i ony sochy něco symbolizují, třeba dobu, ve které byly postaveny. To už bychom mohli strhnout i sochu Karla IV., vezmeme-li v úvahu, jakým způsobem se za jeho vlády popravovalo a mučilo. Winston Churchill byl významnou osobností 20. století. Obrovská autorita, které se těšil nejen ve Velké Británii, přispěla k morálce těch, kteří se účastnili bojů druhé světové války. Odkaz Churchilla je naprosto nezpochybnitelný! Říká nám, že za dnešní demokracii je třeba bojovat, bohužel někdy i za cenu lidských životů.

Pane profesore, moc Vám děkuji za rozhovor a těším se na další spolupráci!

Společně s panem profesorem věnuji tento rozhovor mé ženě Zuzce k jejímu dnešnímu svátku!

Foto: Pixabay