Oscar 2025: Kvalita opět zvítězila
Už dávno neplatí, že Oscara získávají výhradně kvalitní filmy. Politika je jako chobotnice, jejíž chapadla sahají dál a dál. Vždyť to není tak dávno, co se americký prezident Donald Trump vyjádřil ve smyslu "Make Hollywood Great Again", načež jmenoval Sylvestera Stallonea, Mela Gibsona a Jona Voighta svými zvláštními emisary. Což je samozřejmě špatně, protože umění a zábava se mají ubírat svojí vlastní cestou. Politiku mohou tak nanejvýš reflektovat, nechtějí-li se stát propagandou. Filmová propaganda měla smysl za druhé světové války, tehdy ale hrozil zánik naší civilizace. Ne každý si to dnes uvědomuje. Buď se řeší, který film je více prodchnut woke ideologií, nebo je těsněji provázaný s hnutím QAnon.
Jenže většina diváků toho má plné zuby. A kdyby snímky jako Moonlight, Tvář vody nebo Parazit nezískaly tu nejprestižnější zlatou sošku na světě, vzpomněl by si dnes na ně jen málokdo. V posledních letech už ale o oscarových vítězích opět rozhoduje kvalita. Pomineme-li úlet v podobě akční fantasy Všechno, všude, najednou, máme co dočinění s kousky jako Země nomádů, V rytmu srdce a Oppenheimer. A je nanejvýš potěšující, že i letos zvítězil film, jehož kvality jsou nezpochybnitelné. Romantické drama Anora, které vzbudilo rozruch už na loňském festivalu v Cannes, nakonec získalo hned pět zlatých sošek. Zcela právem! Scenárista, režisér, producent a střihač (inu, žádný troškař) Sean Baker se obešel bez štědrého rozpočtu i uměle vyvolané kontroverze a natočil film, který má srdce.
Sexy tanečnice, geniální architekt a zelená čarodějka
Vítězná Anora patří k těm filmům, které klamou tělem. Zprvu se zdá, že si Baker bude utahovat z hollywoodských romantických komedií, pak si ale vezme na mušku zlatou mládež a ruské oligarchy. A rozhodně si vůči nim nebere servítky. Ale pod vší tou neodolatelnou ironií se skrývá smutný příběh o okouzlující a dobrosrdečné dívce, která jen touží po lásce. Milovat a být milována. Jistě, Bakerův snímek obsahuje i několik lechtivých scén, žádná z nich tu však nepůsobí samoúčelně. Za svůj úspěch pak Anora vděčí také představitelce titulní role. Pětadvacetiletá Mikey Madisonová tu je jedním slovem fantastická a bylo by s podivem, kdyby cena pro nejlepší herečku v hlavní roli nepřipadla právě jí. Bude zajímavé sledovat, jakým směrem se bude její kariéra nadále ubírat.
Velké oscarové šance se připisovaly výpravnému dramatu Brutalista, pod nímž je jako režisér podepsaný teprve šestatřicetiletý Brady Corbet. Jeho ústředním protagonistou je fiktivní architekt László Tóth, který přežije hrůzy koncentračního tábora a vydá se hledat štěstí do Spojených států. Brutalista představuje po umělecké stránce velmi ambiciózní projekt, jehož cílem je postihnout řadu ožehavých témat. Dokazuje to i jeho stopáž dosahující 215 minut. Rozhodně nelze říci, že by Brutalista na Oscarech neuspěl. Vedle ceny za nejlepší hudbu a kameru vynesl zlatou sošku také představiteli hlavní role Adrienu Brodymu. Jednapadesátiletý Brody, v jehož žilách koluje i česká a maďarská krev, nestanul na oscarovém piedestalu poprvé. V roce 2003 získal totéž ocenění za válečné drama Pianista. Stal se tak teprve desátým hercem se dvěma Oscary za hlavní roli, což mu zajistilo místo ve společnosti takových velikánů, jakými jsou třeba Daniel Day-Lewis, Tom Hanks či Anthony Hopkins.
Největším hitem mezi letošními oscarovými aspiranty je bezpochyby fantasy muzikál Čarodějka. Ve své domovině utržil téměř půl miliardy dolarů, celosvětově pak přepočítává přes 700 milionů dolarů. Tento úspěch však není zase tak překvapivý. Čarodějka se odehrává ve stejném světě jako legendární snímek Čaroděj ze země Oz (1939) a navíc zde hraje (a zpívá) populární zpěvačka Ariana Grande. Ani Čarodějka nakonec neodešla s prázdnou, podle očekávání zabodovala v kategoriích nejlepší výprava a kostýmy. Opomenut však nezůstal ani konspirační thriller Konkláve, vítěz letošních cen Britské akademie (BAFTA). Oscara si odnesl v kategorii nejlepší adaptovaný scénář.
Vítězové a poražení
Největším vítězem letošních Oscarů je jednoznačně již zmíněný Sean Baker. Anora mu totiž vynesla čtyři zlaté sošky: za nejlepší film, režii, původní scénář a střih. Úspěch věru nevídaný. Oči pro pláč tak nakonec zbyly tvůrcům životopisného dramatu Bob Dylan: Úplně neznámý. A je to samozřejmě veliká škoda, protože se jedná o famózní podívanou, v níž excelují hned tři herci (Timothée Chalamet, Edward Norton, Monica Barbaro – všichni nominováni, všichni poraženi). Důvodem však není pouze silná konkurence, ale možná i skutečnost, že dnešní doba podobně starosvětským filmům příliš nepřeje. Lépe mohla (a měla) dopadnout také Duna: Část druhá, která sice získala nominaci za nejlepší film, ale k té přidala už jen čtyři technické kategorie, přičemž ve dvou z nich (nejlepší zvuk a vizuální efekty) dokázala uspět.
Nejhůř ale dopadlo kriminální drama s muzikálovými čísly Emilia Pérez. Získalo sice cenu za nejlepší píseň a ženský herecký výkon ve vedlejší roli (Zoe Saldaña má co slavit, stejně tak ale Kieran Culkin oceněný Oscarem pro nejlepšího herce ve vedlejší roli za drama Opravdová bolest), ale stále se tu bavíme o snímku, který byl s největším počtem nominací (13) považován za horkého oscarového favorita. K této pozici jej samozřejmě předurčila také skutečnost, že vypráví příběh obávaného drogového bosse, jenž se rozhodne nechat přeoperovat na ženu. Film Emilia Pérez rozdělil publikum na dva nesmiřitelné tábory, vaz mu ovšem nakonec zlomila představitelka hlavní role Karla Sofía Gascónová (původně herec Juan Carlos Gascón) svými hloupými mediálními výroky. Kdo viděl, ví, zda je to škoda, či nikoli.
Celkově lze ale říci, že letošní Oscaři dopadli dobře. To, že se na někoho ve finále nedostane, není nic neobvyklého, vyhrát může pouze jeden. A je velice důležité, že opět zvítězil film, který si diváci nebudou pamatovat jen z toho důvodu, že získal "nějakou" cenu, ale i z toho důvodu, že se opravdu povedl a něčím též odlišoval. Tak to má být. Jak zakončit tento text? Být jeho autor "rejpal", začal by si hned stěžovat kvůli tomu, že druhé celovečerní dobrodružství Wallace a Gromita (Wallace a Gromit: Pomstu poznáš po peří) neuspělo v kategorii nejlepší animovaný film. Ale jelikož důvody k radosti (jedním z nich je také vyhraná sázka) jasně převažují, nezbývá než napsat, že i letos Akademie rozhodla moudře.
Foto: Pixabay