Oscar 2024: Návrat do starých dobrých časů
Byly doby, kdy Oscara vyhrávaly filmy, které se líbily jak divákům, tak kritikům. A nikdo na tom neshledával nic špatného. A proč taky? Vítězství filmů jako Tanec s vlky, Forrest Gump, Titanic, Pán prstenů: Návrat krále či Králova řeč asi nikdo zpochybňovat nebude, vždyť se tu bavíme o milovaných klasikách. Ale jen málokdo se nejspíš bude vracet ke snímkům Crash, Moonlight, Parazit nebo loňské Všechno, všude, najednou. Pomineme-li oscarový triumf posledního zmíněného filmu, může leckdo nabýt dojmu, že se staré dobré časy pomalu vrací. Drama Země nomádů a melodrama V rytmu srdce, vítězové z let 2021 a 2022, sice nezlámaly žebříčky návštěvnosti (a ani nemohly, neboť v prvním případě se bavíme o snímku, který dorazil do kin v době vrcholící pandemie čínského koronaviru, a ve druhém o snímku, který putoval rovnou na streamovací platformu Apple TV+), jejich kvality byly ovšem nesporné.
A letos Oscarům dominovalo životopisné drama Christophera Nolana Oppenheimer. Toto mistrovské dílo se stalo největší filmovou událostí loňského roku. Z hlediska celosvětových tržeb sice skončilo až na třetím místě (za "načančanou" satirou Barbie a animákem Super Mario Bros. ve filmu), ale nejvíce chvály putovalo právě na jeho adresu a ona kýžená miliarda dolarů mu unikla pouze o vlásek. Třiapadesátiletý Nolan je bezpochyby nejúspěšnějším režisérem současnosti a Oscara za nejlepší režii mu mělo vynést již válečné drama Dunkerk (2017). Ale proč se tím trápit, důležité přece je, že zlatou sošku získal za film, který bude vždy patřit k vrcholům jeho pozoruhodné – a kvalitativně velmi vyvážené – tvorby.
Oppenheimer nakonec zabodoval hned v sedmi kategoriích. Oceněn byl nejen v kategoriích nejlepší film a režie, ale také v kategoriích nejlepší hudba, kamera a střih. Hlavně ale také vynesl Oscara hned dvěma hercům. Vedle představitele titulní role Cilliana Murphyho se ze zlaté sošky radoval také Robert Downey Jr., jemuž v Nolanově filmu připadla role zlotřilého politika Lewise Strausse. Downeyho vítězství má vlastně dvě roviny. Jednak byl odměněn za jeden z nejlepších výkonů své kariéry, jednak se mu dostalo symbolické satisfakce za těžký osobní boj, který měl kořeny v jeho dětství.
Co do počtu získaných cen je druhým nejúspěšnějším titulem loňského roku bizarní satira Yorgose Lanthimose Chudáčci. Příběh znovuoživené mladé ženy, v níž se probudí silná sexuální touha, rozhodně není pro každého – což ostatně platí také pro předchozí Lanthimosovy filmy, kostýmní drama Favoritka nevyjímaje. Vítězství Chudáčků v kategoriích nejlepší výprava, kostýmy a masky překvapilo asi jen málokoho, jiné to ale bylo s cenou za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli pro Emmu Stoneovou. Ne snad, že by v Chudáčcích nepodala velmi odvážný výkon, ve své kategorii měla ovšem mimořádně silnou konkurenci a zlatou sošku získala poměrně nedávno za muzikál La La Land (2016). V každém případě je nezpochybnitelné, že pětatřicetiletá Stoneová patří k nejlepším herečkám současnosti, což aktuálně dokazuje i prostřednictvím seriálu The Curse (2024).
Uspěla však také dvojice evropských filmů, přičemž v obou ztvárnila hlavní roli německá herečka Sandra Hüllerová. Psychologický thriller Anatomie pádu získal Oscara za nejlepší původní scénář, a to navzdory nelehké konkurenci v podobě hořké komedie Zimní prázdniny, zaslouženém comebacku Alexandera Paynea. Za tu se zlaté sošky dočkala alespoň herečka Da'Vine Joy Randolphová. A pak je zde válečné drama Jonathana Glazera Zóna zájmu zachycující život rodiny Hössových v době, kdy byl její otec Rudolf velitelem koncentračního tábora v Osvětimi. Originálně pojatá Zóna zájmu si vysloužila jak cenu za nejlepší zvuk, tak za nejlepší neanglicky mluvený film.
Již zmíněná Barbie vstupovala do oscarového finále za velmi paradoxní situace. Získala sice – byť spíše z politicko-sociálních důvodů – nominaci za nejlepší film, představitelka titulní role Margot Robbie se ovšem mezi pětici nejlepších hereček nakonec ani neprobojovala. Což je poněkud zvláštní. Barbie má totiž k dobrému filmu opravdu daleko, kdežto její hlavní herecká hvězda zachraňuje, co se dá. Rozum naopak zůstává stát nad nominací pro Ryana Goslinga, představitele Kena. Gosling je vynikající herec, v Barbie ale hraje tak trochu pod svoji úroveň. Oscar za píseň What Was I Made For? pakuž není ničím jiným než jen cenou útěchy.
Letošní Oscaři však přinesli i tři smutné příběhy. Ambiciózní historické drama Martina Scorseseho Zabijáci rozkvetlého měsíce neproměnilo ani jednu z deseti nominací. A přitom panovala velká shoda na tom, že Lily Gladstoneová, příslušnice indiánského kmene Černonožců, by si Oscara zasloužila možná ještě více než vítězná Stoneová. Ve fiasko se proměnily také oscarové ambice skvělého životopisného dramatu Maestro zachycujícím životní osudy geniálního skladatele Leonarda Bernsteina. Bradleymu Cooperovi už podruhé unikla nominace za nejlepší režii (nedočkal se jí ani za svoji brilantní prvotinu Zrodila se hvězda) a v herecké kategorii neuspěl již popáté. A nakonec tu máme báječného Wese Andersona. Ten letos získal svého prvního Oscara, ovšem "jen" za krátkometrážní snímek Podivuhodný příběh Henryho Sugara. Vzhledem k tomu, že se tu bavíme o režisérovi filmů Taková zvláštní rodinka (2001), Život pod vodou (2004), Fantastický pan Lišák (2009) či Grandhotel Budapešť (2014), není to trochu nedůstojné?
Smutné příběhy však k Oscarům již neodmyslitelně patří. A letošní ročník se opravdu vydařil. Nedočkali jsme se ani opožděných facek, ani trapných vtipů. Nejdůležitější ale je, že vyhrál film, jehož kvality nebudou doceněny až časem, ale který se stal senzací už v době své premiéry. A Christopher Nolan konečně získal cenu, kterou si – opakovaně – zasloužil už dávno. Jistě, může nás mrzet, že Oppenheimer neuspěl i v kategorii nejlepší adaptovaný scénář (tu opanovala tragikomedie Americká fikce), neboť převést do filmové podoby čtivou bichli Martina Sherwina a Kai Birda Americký Prométheus: Triumf a tragédie J. Roberta Oppenheimera musel být takřka nadlidský úkol. To ovšem nic nemění na tom, že letošní Oscaři byli skutečným filmovým svátkem.
Zmíněnou knihu Martina Sherwina a Kai Birda Americký Prométheus: Triumf a tragédie J. Roberta Oppenheimera vám představím 19. 3. po 20. hodině v pořadu Ex libris na stanici Český rozhlas Plus.
Foto: Pixabay