Oscar 2022: Tahle cena není pro starý

John Wayne by měl nejspíš radost. Moderní western Jane Campionové Síla psa sice vstupoval do oscarového finále s dvanácti nominacemi, nejlepším filmem roku se ale nakonec nestal. Naštěstí. Campionová se před lety proslavila výborným romantickým dramatem Piano a od té doby nenatočila nic, co by stálo za větší pozornost. Síla psa je neuvěřitelně plytký a zdlouhavý film, který jen bezostyšně parazituje na westernovém žánru. Chce-li se dnes někdo vysmívat Waynovi, měl by si uvědomit jednu důležitou věc: legendární The Duke (Vévoda - Waynova oficiální přezdívka) pomohl americký western proslavit, podílel se na jeho revizi a na sklonku života se s ním dokázal důstojně rozloučit.

Síla psa tak uspěla pouze v kategorii nejlepší režie. Sedmašedesátiletá Campionová se tak - po Kathryn Bigelowové (Smrt čeká všude) a Chloé Zhao (Země nomádů) - stala teprve třetí ženou, která si došla pro režisérského Oscara. Důvod k oslavě to ale není. Zatímco Bigelowová a Zhao se odvážně vydaly proti proudu, Campionová si zlatou sošku doslova vydupala ze země, když se zaměřila na témata, která jsou dnes prostě "in". Ani ve srovnání se Zkrocenou horou (2005) její film neobstojí: byla-li "čtyřprocentní" romance Anga Lee dílem rozumu a citu, pak je Síla psa především dílem tvůrčího kalkulu. Za pár let si na ni nejspíš nikdo ani nevzpomene. To Johna Waynea si budou pamatovat všichni.

Co se asi během letošního oscarového ceremoniálu honilo hlavou reprezentantům staré dobré filmové školy? Legendární Steven Spielberg si splnil svůj dávný sen a natočil předělávku slavného muzikálu West Side Story (1961). Dlužno dodat, že opět odvedl vynikající práci. Dokonce by se dalo říci, že je jeho verze o chloupek lepší: autentičtější, vášnivější a dynamičtější. Ze sedmi nominací se však podařilo proměnit pouze jednu, a sice tu pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. Krásná Ariana DeBoseová, představitelka živelné Anity, neměla ve své kategorii důstojnou konkurentku (Judi Denchová promine), její vítězství tedy překvapilo jen málokoho. Sám Spielberg sice odešel s prázdnou, může se ale utěšovat faktem, že je jediným režisérem, jenž byl nominován na Oscara v sedmi různých dekádách.

Hořká komedie Kennetha Branagha Belfast byla označována za jednoho z největších oscarových favoritů. Nakonec se ale musela spokojit pouze s cenou za nejlepší původní scénář, jež doputovala do rukou samotného Branagha. Charismatický Ir však nemá důvod ke smutku: o zlatou sošku usiloval přes třicet let a je mimořádně potěšující, že ji získal zrovna za film, který je vzpomínkou na jeho pohnuté dětství. Belfast je výjimečným počinem výjimečného autora a Oscar za nejlepší film by mu mimořádně slušel. Je opravdu smutné, že se Branagh coby režisér musel ve finále "sklonit" před Campionovou. Vzhledem k jeho bezbřehému talentu ale nelze vyloučit, že se jednou dočká i režisérského Oscara.

Překvapivé rozhodně nebylo vítězství Willa Smithe v kategorii nejlepší herec v hlavní roli. V životopisném dramatu Král Richard: Zrození šampiónek totiž podal výkon, jenž si o Oscara doslova říká. Richard Williams, otec tenistek Venus a Sereny, je sice velmi kontroverzní osobností, jeho příběh však za zfilmování rozhodně stál. A Smith je pro tento typ postav ideálním hereckým představitelem - vzpomeňme si na jeho úchvatnou hereckou kreaci ve snímku Ali (2001). Zbylé herecké kategorie (herečka v hlavní roli, herec ve vedlejší roli) pak letos ovládli Jessica Chastainová (prostřednictvím biografického dramatu The Eyes of Tammy Faye) a Troy Kotsur (V rytmu srdce).

A který film z loňského roku byl podle členů oscarové akademie nejlepší? Bohužel to nebyl Belfast, bohudík to nebyla Síla psa. Vítězem se stalo drama V rytmu srdce režisérky Siân Hederové. Příběh o pěvecky nadané dívce, jejíž rodiče i bratr jsou hluší, oslnil už na loňském festivalu v Sundance. Přesto jen málokdo čekal (o opaku mě nikdo nepřesvědčí), že by mohlo zabodovat také na Oscarech. V jeho neprospěch hrála mimo jiné skutečnost, že se nakonec nedočkalo premiéry v kinech, ale bylo uvedeno na streamovací platformě Apple TV+. Jinými slovy, to, co se dosud nepodařilo Netflixu (s filmy jako Irčan - 2019 či Mank - 2020), podařilo se nyní jeho konkurenci. Ti, kteří rádi chodí do kina, se z toho sotva mohou radovat. Na druhou stranu je velmi sympatické, že vyumělkovanou (a Netflixem produkovanou) Sílu psa nakonec porazil snímek, jenž dokázal tolik diváků zahřát u srdce.

Udílení Oscarů bylo kdysi pro miliony filmových fanoušků učiněným svátkem. To se ovšem v posledních letech změnilo. Dnes už Oscara vyhrávají také filmy, které kiny projdou bez povšimnutí, aby posléze upadly v zapomnění. Stěží najdu někoho, komu přirostly k srdci snímky jako 12 let v řetězech (2013), Moonlight (2016) či Parazit (2019). Tvář vody (2017) kdysi talentovaného Guillerma del Tora pak byla vyloženě nechutná. Z nedávných oscarových filmů tak oslnili pouze Umělec (2011), Argo (2012), Zelená kniha (2018) a Země nomádů (2020). Navíc se stále častěji vnucuje otázka, podle jakého klíče rozhodují členové Akademie o samotných nominacích? Jak je možné, že se o cenu za nejlepší film nemohly ucházet snímky První člověk (2018), Zprávy ze světa (2020) či Poslední souboj (2021)?

Je třeba oddělovat politiku od umění. Již zmíněná Tvář vody uspěla díky tomu, že byla oslavou "jinakosti". Porazila Dunkerk, který byl oslavou hrdinství, Tři billboardy kousek za Ebbingem, které byly oslavou lidskosti, a Akta Pentagon: Skrytou válku, která byla oslavou investigativní žurnalistiky. Nelze si také nevšimnout, že si Akademie tu a tam "lže do kapsy". V roce 2016 čelila ostré kritice za to, že dostatečně neoceňuje afroamerické filmaře. Aby ze sebe toto obvinění setřásla, zahrnula svojí přízní v nadcházejícím roce průměrné drama Moonlight. A přitom mohla zasypat cenami skvostné Ploty Denzela Washingtona. Před třemi lety měla zase jedinečnou příležitost udělit cenu za nejlepší režii prvnímu Afroameričanovi: Spike Lee by si zlatou sošku za kriminální drama BlacKkKlansman (2018) rozhodně zasloužil.

Jakým směrem se budou Oscaři nadále ubírat? Těžko říci. Rozhodující by ovšem měla být kvalita, nikoliv politika či společenské trendy. Filmy uváděné v kinech by pak měly mít přednost před filmy, které jsou uváděny prostřednictvím streamovacích služeb. Jsem upřímně rád, že jsem vyrůstal v 90. letech, kdy na Oscarech vítězily filmy jako Tanec s vlky (1990), Schindlerův seznam (1993), Forrest Gump (1994), Anglický pacient (1996) či Titanic (1997). Nechám-li se dodnes unášet vzpomínkami na ně, znamená to asi jediné: jsem už starý a tahle cena pro mě nejspíš není. Jak rád bych se v tomto případě pletl!

Hodnocení předchozích deseti oscarových filmů:

Země nomádů - 90 %

Parazit - 60 %

Zelená kniha - 100 %

Tvář vody - 30 %

Moonlight - 60 %

Spotlight - 70 %

Birdman - 80 %

12 let v řetězech - 60 %

Argo - 100 %

Umělec - 100 %

Foto: Pixabay