Oscar 2020: Svět bez hranic
Když jsem tu nedávno psal o oscarových rekordech (Oscarová "nej"), netušil jsem, že už letos padne další. To, co se nepodařilo Tygru a drakovi (bohužel) či Romě (bohudík), se nyní podařilo jihokorejské tragikomedii Parazit. Ta si totiž nakonec odnesla Oscara nejen za nejlepší neanglicky mluvený film (což se ostatně čekalo), ale také za nejlepší film vůbec. Navrch ještě získala zlatou sošku za nejlepší režii a původní scénář. Džun-ho Pon, který v těchto dvou kategoriích překvapivě zvítězil (nezapomínejme ovšem na spoluscénáristu Jin Won Hana), má rozhodně co oslavovat. Poslední hranice padly, Oscara za nejlepší film už si může nárokovat prakticky kdokoliv!
Největším favoritem letošního oscarového klání bylo přitom válečné drama Sama Mendese 1917. Nakonec ale bodovalo pouze ve třech technických kategoriích (nejlepší kamera, zvuk a vizuální efekty), což je podobný osud, který nedávno potkal i geniální Dunkerk Christophera Nolana. Mendese však může těšit nebývale vysoký divácký zájem (1917 je velký hit, do českých kin dorazí koncem února) a pozice jednoho z nejzajímavějších režisérů současnosti (je podepsán i pod bondovkami Skyfall a Spectre). Jednoho Oscara už doma navíc má, získal jej před dvaceti lety za svou prvotinu Americká krása.
Co se týče hereckých kategorií, tam se žádné velké překvapení nekonalo. Joaquin Phoenix byl v Jokerovi jedním slovem fenomenální a získat Oscara za hlavní roli jiný herec, žasli by nad tím diváci na celém světě. Phoenixovi toto ocenění mimořádně sluší, v minulosti se o něj ucházel už třikrát (za filmy Gladiátor, Walk the Line a Mistr). Očekávané bylo také vítězství Renée Zellwegerové, která nadchla svým výkonem v životopisném dramatu Judy. A přitom ještě nedávno platila za vyhaslou hvězdu, která už bude jen žít ze své někdejší slávy. O oscarové premiéře se ovšem v jejím případě hovořit nedá, tu si odbyla už před šestnácti lety s válečnou romancí Návrat do Cold Mountain.
První Oscar naopak doputoval do rukou Laury Dernové za Netflixem produkované drama Manželská historie. Nejzaslouženějšího Oscara si však letos - alespoň z mého pohledu - odnesl Brad Pitt. V černé komedii Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu byl vážně úžasný, navíc je jednou z posledních velkých hvězd klasického Hollywoodu. Ačkoliv Pitt získal Oscara za roli vedlejší, jeho kaskadér a chůva vyhasínající hollywoodské hvězdy Cliff Booth je jednoznačně nejzábavnější filmovou postavou loňského roku. Zamrzí snad jen skutečnost, že Akademie přehlédla další film, v němž Pitt loni exceloval: vynikající sci-fi Ad Astra získala pouze nominaci za nejlepší zvuk.
Největším poraženým letošních Oscarů je ovšem kriminální drama Martina Scorseseho Irčan, které z deseti nominací neproměnilo ani jednu. Může nás to mrzet, ale faktem je, že Scorsese už jednoho Oscara doma na poličce má (získal jej za výtečnou gangsterku Skrytá identita) a na příští rok navíc připravuje historickou detektivku Killers of the Flower Moon s Leonardem DiCapriem a Robertem De Nirem. Na Irčanovi je navíc nejsmutnější něco jiného, a sice to, že vznikl v produkci Netflixu, tudíž se v kinech příliš neohřál.
Jaký je můj pocit z letošního udílení Oscarů? Spíše negativní. Dříve si toto ocenění odnášely filmy, nad nimiž mé srdce plesalo (Argo, The Artist, Králova řeč), dnes si jej odnášejí filmy, které mě zcela míjejí (12 let v řetězech), znechucují (Tvář vody) nebo je prostě nemám potřebu vidět (Moonlight). Přiznám se, že ani Parazit mě nijak neláká. Těm divákům, kterým se líbil (očividně jich nebylo málo), jej neberu. Já si raději znovu pustím Tygra a draka. Nebo Zelenou knihu, jediný oscarový film z poslední doby, který se mi opravdu zapsal do srdce.