Olivia de Havillandová: Tichá krása

Milovníci klasických amerických filmů její jméno velmi dobře znají. Na stříbrném plátně se často objevovala po boku Errola Flynna a její herecké umění bylo hned dvakrát odměněno Oscarem. Krása a talent šli u ní ruku v ruce. Velkou část života přesto prožila v ústraní, daleko od záře reflektorů, daleko od bulvárního tisku. Společně s Kirkem Douglasem byla poslední hvězdou starého dobrého Hollywoodu, aby před několika dny následovala svého slavnějšího kolegu do filmového nebe. A to v požehnaném věku 104 let!

Kráska a playboy

Olivia de Havillandová se narodila 1. července 1916 v Tokiu. Její matka Lilian Augusta Ruseová byla herečka, v uměleckém světě známá pod pseudonymem Lilian Fontaineová. Když byly Olivii dva roky, vzali ji s sebou rodiče do Spojených států (oba pocházeli z Velké Británie), aby se tam nedlouho poté rozvedli. Už během svých studií na katolické dívčí škole v kalifornském Belmontu získala první herecké zkušenosti: ve školním představení Alenky v říši divů dokonce ztvárnila hlavní roli. Ve filmu debutovala krátce před svými devatenáctými narozeninami, a to prostřednictvím romantické komedie Alibi Ike (1935), jejíž děj se odehrával v prostředí toho nejameričtějšího sportu, baseballu.

Rok 1935 přinesl Olivii de Havillandové hned čtyři filmové role. Diváci si ji tak mohli užít nejen v již zmíněném snímku Alibi Ike, ale také v komediích Sen noci svatojánské a The Irish in Us. Pro její kariéru byl však důležitý především dobrodružný velkofilm Michaela Curtize Kapitán Blood, v němž se poprvé objevila po boku pohledného herce Errola Flynna. Úspěch, který se dostavil, byl nemalý, a tak nikoho nemohlo překvapit, že si Olivia de Havillandová zopakovala svou spolupráci s Flynnem už o pouhý rok později. Tentokrát byl výsledkem válečný snímek Útok lehké kavalerie (1936). A také pod ním byl coby režisér podepsaný Michael Curtiz.

S Errolem Flynnem vytvořila Olivia de Havillandová jednu z nejoblíbenějších hereckých dvojic amerického filmu. Zahrála si s ním také ve westernu Dodge City a historickém dramatu Soukromý život Alžběty a Essexe (oba 1939). Z jejich společných snímků však největší proslulosti dosáhla Dobrodružství Robina Hooda (1938), neodolatelně naivní zpracování legendy o sherwoodském zbojníkovi. Jako velmi problematický se z dnešního pohledu jeví výpravný western Sedmá kavalérie (1941) pojednávající o osudech generála George Armstronga Custera. Řemeslně je možná zvládnutý dokonale, leč způsob, jakým nahlíží na svého hrdinu, je (jemně řečeno) značně zkreslený. Je ale třeba vzít v potaz skutečnost, že zmíněný film šel do amerických kin nedlouho poté, co japonské letectvo zaútočilo na Pearl Harbor.

Oscarová laureátka

Olivia de Havillandová měla to štěstí, že se mohla objevit v jednom z nejslavnějších a nejmilovanějších snímků americké kinematografie. Řeč je samozřejmě o romantickém dramatu Jih proti Severu (1939). Ač v něm neztvárnila hlavní roli (ta připadla Vivien Leighové), ošizeně se cítit nemusela. Její Melanie Hamiltonová totiž byla velmi výraznou a nanejvýš sympatickou postavou. A Olivia de Havillandová ji zahrála způsobem, který ocenili jak diváci, tak oscarová porota. Byť zlatou sošku za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli získala nakonec Hattie McDanielová (a to díky témuž filmu), i pouhou nominaci lze vnímat jako velký úspěch.

Během následující dekády si navíc Olivia de Havillandová vše bohatě vynahradila. Melodrama Brána ke štěstí (1941) jí vyneslo první oscarovou nominaci za hlavní roli. A o pět let později už nezůstalo pouze u nominace: ve vypjatém dramatu Každému dle zásluh (1946) podala Olivia de Havillandová natolik nezapomenutelný výkon, že už si pro toho Oscara prostě dojít musela! Pikantní je, že za Bránu ke štěstí nezískala zlatou sošku i proto, že si ji nakonec odnesla její sestra Joan Fontaineová (za Hitchcockův romantický thriller Podezření).

Zřejmě svou nejlepší roli vytvořila Olivia de Havillandová v romantickém dramatu Williama Wylera Dědička (1949). Coby naivní dívka z bohaté rodiny, která prožije nešťastnou lásku s chudým mladíkem, podala výkon hodný těch největších superlativů. Ba co více, Dědička vynesla Olivii de Havillandové dalšího Oscara! Ten ale zároveň předznamenal její postupný odchod do hvězdného ústraní. Byť se Olivia de Havillandová objevovala na filmovém plátně až do konce 80. let (prostřednictvím filmů jako Moje sestřenice Rachel - 1952, Velvyslancova dcera - 1956 či Sladká Charlotte - 1964), své úspěchy z 30. a 40. let už zopakovat nedokázala.

Postupem času přesídlila Olivia de Havillandová do své milované Francie, aby tam už zůstala. Svět filmu na ni nezapomněl, stala se uctívanou legendou a čas od času se účastnila společensky významných akcí. Americký prezident George W. Bush jí dokonce roku 2008 udělil národní medaili za umělecký přínos. Dne 25. července 2020 vydechla Olivia de Havillandová naposledy. Smrt ji zastihla ve spánku. Jakkoliv smutná tato zpráva je, zůstává pravdou, že Olivii de Havillandové bylo dopřáno prožít dlouhý a plodný život. A že její jméno nebude zapomenuto!

Foto: Pixabay