Generál Jiří Šedivý: Ruská propaganda využila obsazení části Kurské oblasti ve svůj prospěch
Situace ve světě se stále komplikuje. Válka na Ukrajině nebere konce, a to ani poté, co se ukrajinské armádě podařilo proniknout na ruské území. Na Blízkém východě zase pokračuje vojenský střet mezi Izraelem a hnutím Hamás. A do toho všeho se Spojené státy připravují na nové prezidentské volby. Naštěstí byl pan generál Jiří Šedivý tak laskav, že vyslyšel mé prosby o další rozhovor, který by celou situaci objasnil. Je obsazení Kurska ukrajinskou armádou pouze "psychologickým vítězstvím"? Nakolik pevná je pozice ruského prezidenta Vladimira Putina? Opravdu se chce Turecko stát mírotvůrcem? Jak nahlížet na současný vývoj na Blízkém východě? A bude pro Evropu výhodnější vítězství Kamaly Harrisové, nebo Donalda Trumpa? Nejen na tyto otázky mi pan generál odpověděl!
Nedávno obletěla svět zpráva, že ukrajinská armáda pronikla na ruské území a obsadila Kursk, což je oblast, která má velký historický význam. Co to ale znamená pro aktuální situaci? Není to pro ukrajinskou armádu spíše jen "psychologický úspěch"? A bude schopna si toto dobyté území dlouhodobě udržet?
Pořád není jasné, jaký bude mít tato operace konečný vliv na schopnosti ruských vojsk pokračovat v útočných operacích, především pak na východní frontě. Rusům se podařilo vytlačit ukrajinská vojska z části vlomu do Kurské oblasti, ale k 26. září se zdá, že jejich postup byl zastaven a že se Ukrajině podařilo alespoň částečně vlom stabilizovat. Nepodařilo se však dosáhnout toho, aby Rusové stáhli významnou část svých vojsk z ohrožených úseků fronty. Tím by došlo k oslabení jejich ofenzívy především v Doněcké oblasti. Je zřejmé, že operace v Kurské oblasti podpořila morální stav části ukrajinského obyvatelstva i vojska. Na druhé straně je kritizován fakt, že k tomu byla použita kvalitní vojska, která nyní chybí právě na ohrožených směrech. Osobně si myslím, že dlouhodobě nebude v silách Ukrajiny tento prostor udržet. To může v důsledku přinést frustraci nejen na straně vojsk východní fronty, ale i obyvatel Ukrajiny.
Lze říci, že obsazení Kurska ukrajinskou armádou oslabilo nějakým způsobem pozici ruského prezidenta Vladimira Putina?
Asi ne výrazně. Ruská propaganda využila obsazení části Kurské oblasti ve svůj prospěch. Ve spojení s omezováním informací poskytovaných ruskému obyvatelstvu a intenzivní propagandou je tento vlom na území Ruska prezentován jako teroristický čin – a tak je vedena i ruská proti-operace. Na druhou stranu, u části ruského obyvatelstva tato ukrajinská operace vzbudila určité pochybnosti. Vůči takovým občanům Ruska je ale Putinův režim nemilosrdný a velmi rychle je perzekucí umlčí. Mám názor, že se nepodaří prezidentovi Zelenskému vyměnit toto území za území obsazená Ruskem. Ale válka je něco, o čem rozhodují především vojáci na frontě, takže se mohu mýlit. Zatím to ale nevypadá na předpokládaný úspěch.
Zvláštní věci se dějí také okolo ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Opouští ho jeho nejbližší spolupracovníci, naposledy ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba. Znamená to, že i Zelenského pozice začíná být velmi nejistá?
Oblíbenost prezidenta Zelenského postupně klesá, již je pod 50 % – a ve skutečnosti možná ještě níže. V souvislosti s odchodem nejbližších prezidentových spolupracovníků se toho moc neví. Ve většině případů známe jen oficiální stanoviska. Třeba to, co řekl prezident Zelenský, a sice že je nutné pokračovat s odpočinutějším týmem. To je sice pravda, ale zákulisní informace naznačují, že tomu tak nebylo a že někteří jeho spolupracovníci byli donuceni odejít. Často se mluví o zvyšujícím se autoritativním vystupování prezidenta Zelenského, což vytváří napětí v jeho týmu. Ale co se týče pozice prezidenta Zelenského, tak ta je zatím pevná. Problém by pravděpodobně nastal, kdyby se zhroutila zmíněná operace v Kurské oblasti. To by asi mnozí Ukrajinci svému prezidentovi neodpustili, protože s neúspěchem "kurské operace" by Rusové zákonitě posílili na jiných směrech fronty.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan se nedávno nechal slyšet, že jeho země uznává územní celistvost Ukrajiny. Jakou roli vlastně Turecko na současné geopolitické scéně hraje?
Turecko hraje jako v posledních letech svoji regionálně velmocenskou politiku. Vedle oficiálních vystoupeních podporujících Ukrajinu čile obchoduje s Ruskem a neuznává plnohodnotně sankce namířené proti němu. Turecko má zájem, aby bylo jako regionální velmoc vnímáno – a také tak respektováno. Ale při pohledu zpět se jeho postoje stále více vzdalují postojům Severoatlantické aliance. To je v mnohem větším měřítku vidět ve vztahu ke konfliktu Izraele s teroristickými organizacemi Hamás a Hizballáh. Tam Turecko jednoznačně stojí na jejich straně.
Nedávno jsem si přečetl komentář analytika mezinárodních vztahů Vlastislav Bříza. Autor v něm uvádí, že Volodymyr Zelenský se na začátku války zachoval přesně tak, jak se v roce 1938 měl zachovat prezident Edvard Beneš. Není ale toto tvrzení poněkud přehnané? Jsme přece jen o několik desítek let dál a svět je uspořádán úplně jinak...
S tím souhlasím. Prezident Zelenský, přes všechny výhrady k němu, se na počátku války zachoval jako skutečný státník s obrovskou mírou odvahy. To chybělo naší politické reprezentaci v roce 1938, tedy nejen prezidentu Benešovi. Ostatně nám to dala najevo dlouhým odkládáním uznání naší exilové vlády Velká Británie, a to na rozdíl od uznání exilové vlády Polska. Ale to je historie a tu nezměníme. Naše kapitulace v roce 1938 náš národ pronásleduje dodnes. I kdybychom v této fázi války s hitlerovským Německem prohráli, v důsledku by byl konec války i budoucnost českého národa mnohem příznivější.
Stále vyhrocená je také situace na Blízkém východě. Vláda Spojených států sice i nadále podporuje Izrael, ale netají se svými antipatiemi vůči jeho premiérovi Benjaminu Netanjahuovi. Nakolik silná je vlastně Netanjahuova pozice a co říkáte na současnou situaci v Pásmu Gaza? Někteří totiž míní, že se Izrael brání až příliš tvrdě...
Benjamin Netanjahu několikrát v kritické době nekonzultoval nebo nerespektoval doporučení Spojených států. Řada výhrad je ke způsobu vedení pozemní operace proti Hamásu v pásmu Gazy, která má velmi zničující vedlejší dopady na civilní obyvatelstvo a infrastrukturu pásma Gazy. Také se ukazuje, že operace nebyla optimálně připravena a nepodařilo se výrazně omezit schopnosti Hamásu. To se daří až v poslední době. Operace přinesla pro Palestince utrpení v podobě humanitární krize a velkého množství civilních obětí na straně obyvatel pásma Gazy. Dosažení dohody o ukončení bojů a návratu izraelských rukojmí se nepodařilo ani přes intenzivní pomoc Spojených států, kdy Izrael několikrát navštívil americký ministr zahraničí Antony Blinken. Ani jedna strana nechce ustoupit, přičemž k dohodě bylo poměrně blízko, když Izrael vznesl další požadavky (ponechání si kontroly nad hranicí mezi pásmem Gazy a Egyptem). To dosažení dohody znemožnilo. Napětí se zvyšuje i na území Západního břehu, což následně zvyšuje napětí v celé oblasti. V těchto dnech nebezpečně eskaluje situace na severu Izraele v konfliktu s Hizballáhem, který směřuje k pozemní operaci na území Libanonu. Velmi kontroverzní bylo zabití Ahmada Haníji, lídra Hamásu, v Teheránu 31. července. Přesto ale Spojené státy Izrael v boji proti oběma teroristickým organizacím stále podporují. Spojené státy to daly jasně najevo, a to i přesto, že řada výhrad stále platí.
Donald Trump se letos nakonec utká o Bílý dům s viceprezidentkou Kamalou Harrisovou. Tu nyní průzkumy veřejného mínění mírně favorizují. Znamenalo by podle Vás vítězství Kamaly Harrisové pokračování zahraniční politiky Joea Bidena? A jakým způsobem by se mohlo odrazit na dalším fungování Severoatlantické aliance?
Dovolím si tvrdit, že hlavní strategické zaměření zahraniční politiky Spojených států bude zachováno jak v případě, kdy bude prezidentkou Kamala Harrisová, tak v případě, kdy se do Bílého domu vrátí exprezident Donald Trump. To ale neznamená, že by byly použity stejné metody a cesty. Ale účast USA v NATO a podpora USA spojenců z NATO zůstane stejná, jako tomu bylo v minulosti. Největší výhrady ke spojencům měl bývalý prezident Trump ve věci neplnění závazku ze strany jednotlivých států vydávat nejméně 2 % HDP na obranu. To byl v minulosti skutečný problém a tehdejší prezident Trump se na adresu spojenců velmi otevřeně vyjadřoval. Dnes je situace jiná. Velká většina členských zemí NATO tento úkol plní a ti, kteří tohoto limitu ještě nedosáhly, k němu alespoň směřují. Je ovšem nutné zmínit i fakt, že Spojené státy řeší i jiné problémy než jen Evropu. A v některých případech jsou tyto "jiné problémy" pro Spojené státy důležitější než ty evropské. Již jsme zmínili Blízký východ, ale nejvýraznější bezpečnostní hrozbou pro Spojené státy je zvyšující se rozpínavost Číny. Je tedy zřejmé, že bude sílit tlak Spojených států na evropské spojence, aby převzaly větší díl odpovědnosti za svoji bezpečnost, než tomu bylo v minulosti. A bude vcelku jedno, kdo bude v Bílém domě.
Nyní Vás poprosím odpověď na dvě "bilanční" otázky. Prezidentství Joea Bidena se pomalu, ale jistě chýlí ke konci. Jak byste zhodnotil Bidenův odkaz v oblasti zahraniční politiky?
Prezident Biden pokračoval v zahraniční politice z doby, kdy byl viceprezidentem v éře Baracka Obamy. Podle mého názoru byl v některých případech poměrně nedůrazný a nedařilo se mu prosadit všechny své představy. Příkladem je konflikt na Ukrajině, situace na Blízkém východě nebo zvyšující se napětí v Indo-Pacifiku.
A druhá otázka: Nedávno jsme si opět připomněli události 21. srpna 1968. Velkou roli v nich sehrál tehdejší prezident, generál Ludvík Svoboda. Také se přikláníte k názoru, že tehdy učinil maximum možného?
Prezident Ludvík Svoboda udělal, co mohl jako prezident udělat. Zcela určitě se díval na řešení "21. srpna" optikou zkušeností z druhé světové války a hrozby sovětských vůdců o použití armády proti revoltujícímu Československu se mu promítly do představy obrovského množství obětí a devastace našeho území. Určitě mu vyvstaly na mysl i obrázky použití sovětské armády proti maďarské revoluci v 50. letech. V roce 1968 nebyly takové podmínky jako koncem roku 1980, kdy hrozila podobná intervence armád Varšavské smlouvy do Polska. Tím se ale nedá omluvit úplné podřízení se požadavkům Sovětského svazu.
Pane generále, moc Vám děkuji za rozhovor a těším se na brzké setkání!
Foto: Pixabay