Generál Jiří Šedivý: Do současných jednání vstupují Ukrajinci s určitým deficitem
Svět se nezadržitelně mění. Joe Biden odešel z Bílého domu a jeho místo zaujal Donald Trump. Čekalo se, že jeho návrat mnohé změní, ale že to bude takové drama, napadlo asi jen málokoho. Řeči o míru mezi Ruskem a Ukrajinou do 24 hodin se ukázaly jako nesmyslné. Místo toho jsme svědky situace, kdy Trump nahrává Rusku, vyvíjí nátlak na Ukrajinu a bourá zavedený světový řád. Co v této složité situaci zmůže Evropa? Na čí straně bude stát Turecko? A opravdu hrozí, že by Spojené státy mohly vystoupit z NATO? Nejen na tyto otázky mi odpovídal pan generál Jiří Šedivý, bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky, se kterým mám tu čest spolupracovat už tři roky.
Nedávno to byly přesně tři roky, co Rusko zaútočilo na sousední Ukrajinu. Mnozí čekali, že se ukrajinský odpor rychle zlomí, leč nestalo se. Jak byste definoval současnou situaci na rusko-ukrajinském bojišti? Je pravda, že má dnes Rusko navrch?
Začátek ruské agrese na Ukrajině byl poznamenán neschopností Rusů porozumět ukrajinské společnosti a ukrajinské armádě. To byla jedna věc. Tím druhým faktorem bylo hrdinství ukrajinských vojáků, v jejichž čele stál prezident Volodymyr Zelenskyj se svým týmem. Toto byly podle mého názoru základní předpoklady pro to, aby Ukrajina ustála první fázi bojů. Důležité také bylo, že se za Ukrajinu postavila celá euroatlantická komunita, která jí dodávala zbraně, munici a materiál. Co se týče dalších bojů, jejich hodnocení už není tak jednoznačné jako těch počátečních. Jak ukrajinští političtí představitelé, tak ukrajinská generalita se dopustili četných chyb, které zapříčinily, že se nevyužil onen potenciál, který vznikl v době protiofenzivy v roce 2022. Základní chyby, k nimž došlo v roce 2023, konkrétně plánování ofenzivy a odkládání mobilizace, vytvořily velmi nevýhodnou situaci také v roce 2024. V současné době Ukrajina – což je můj názor – trpí dvěma základními nedostatky, které jí brání v tom, aby zastavila postup Rusů. Sice se jí dostává mnoho zbraní ze Západu, ale současně se potýká s nedostatkem vojáků. Opožděná mobilizace způsobila to, co by neměl dopustit žádný velitel. Na frontu začali odcházet vojáci, kteří nebyli vycvičení, což se následně projevilo poměrně velkým procentem ztrát. Ukrajina sice provedla vlom do ruského území, ale ten byl podle mého názoru špatně naplánovaný. Političtí představitelé Ukrajiny si neuvědomili, že Rusové spatřují hlavní směr útoku jinde, že mají v úmyslu ovládnout ony čtyři deklarované oblasti. A také že jsou schopni vydržet po určitou dobu i okupaci svého území, na nějž nepřesunuli svá vojska, jak předpokládal prezident Zelenskyj. Poté, co se Rusové zaměřili na vytlačení ukrajinských vojsk z kurského prostoru, přišli Ukrajinci o hodně vojáků a techniky. A to se projevuje i na dalších úsecích fronty. Podstatné ale je, že byť Ukrajina stále ustupuje, daří se jí ruský poustup zpomalit. To vytváří prostor k tomu, aby vycvičili své jednotky a nasadili je s cílem zastavit ruský postup. Samozřejmě, že i Rusové mají plány, jak dosáhnout cíle, který jim vytyčil prezident Vladimir Putin. Celkově je ale třeba říci, že se postup Rusů zatím nepodařilo zastavit. Do současných jednání tak Ukrajinci vstupují s určitým deficitem.
Existovaly určité obavy, že by se do Bílého domu mohl vrátit Donald Trump. A právě to se nakonec také stalo. Jak hodnotíte Trumpovy výroky, že je ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj "diktátor" a že si Ukrajina válku s Ruskem "začala sama"?
Donald Trump někdy používá výrazy, které se pro postavení prezidenta jakékoliv země vůbec nehodí. Je také třeba připomenout, že ten úplný počátek rusko-ukrajinského konfliktu není tak černobílý, jak se někdy prezentuje. Musíme rozlišovat mezi tím, co se odehrálo v historii, a tím, co se odehrává v současnosti. Ale ani to v žádném případě nemůže ospravedlňovat Rusko, aby vtrhlo na území Ukrajiny. Donald Trump využívá vztahové otázky mezi Ruskem a Ukrajinou jako argument pro velmi tvrdý tlak na Ukrajinu, aby se vzdala svých území a ve prospěch Spojených států i některých svých zdrojů energetických surovin a drahých kovů. To je zcela neakceptovatelné a tento postup překvapil téměř každého. Všichni jsme čekali, že Trump bude poměrně agresivní a že bude vystupovat z pozice síly. Ale to, co momentálně požaduje po Ukrajině, je podle mého názoru naprosto nepřijatelné.
Je pravda, že současné Trumpovy kroky spíše oslabují Ukrajinu, a naopak posilují Rusko?
To je součást i té vaší předchozí otázky. Trump se jinak chová ve vztahu k prezidentu Zelenskému, vůči němuž cítí určité antipatie, a jinak se chová k prezidentu Putinovi. K Putinovi cítí určité sympatie, těžko říci proč. V každém případě, pokud by se stalo, že se prezident Zelenskyj podvolí tlaku Trumpa, bude to znamenat, že obětuje část ukrajinského území. Na druhou stranu, prezident Trump tím, jak se chová, vytváří výhodnější podmínky pro Rusko. Bude třeba pečlivě sledovat vývoj jednání, která probíhají v Rijádu. To, zda Rusové budou ochotni dodržet požadavky na nějaký udržitelný vztah s Ukrajinou, a současně zda se nezhorší vztahy mezi americkou a ruskou vyjednávací pozicí. Rusové se zatím poměrně striktně drží toho, co již bylo několikrát řečeno. A sice omezování ozbrojených sil Severoatlantické aliance na některých územích. Myslím si, že současný Trumpův přístup je daleko příznivější vůči Rusku než vůči Ukrajině.
Reálně hrozí, že Rusko vyjde z válečného konfliktu s Ukrajinou posílené. Nakolik jsou podle vás na místě obavy, že ruské imperiální choutky zůstanou neuspokojeny a přijdou na řadu další evropské země?
Máte-li na mysli, že ruská vojska vyrazí na Západ a budou postupovat přes pobaltské státy, Polsko a Německo, tak to jsou závěry, které vůbec neodpovídají realitě. A to z jednoho prostého důvodu. Kdyby byli Rusové tak silní, jak se říká, tak by už dávno byli na hranicích s Pobaltím. Ukrajinskou armádu by bez velkých problémů zdevastovali. Ukrajinci ale hrdinně bojují dál a jsou schopni vytvářet situaci, kdy Rusové ztrácí hodně sil. Takže myslet si, že v relativně krátké době postaví Rusové novou armádu, je nereálné. Co je reálné a s čím musíme počítat, je to, že Rusové budou zcela určitě dělat vše pro to, aby narušili jednotu Severoatlantické aliance. Využijí k tomu jakoukoliv možnost. Útoky kybernetického charakteru, nevysvětlitelné výbuchy, průmyslové problémy apod. Pokud Rusové zvítězí, posílí svoji pozici a budou pokračovat v destabilizačních operacích proti euroatlantické komunitě. A v tom vidím velký problém. Může se stát, že společnosti a jejich názory se budou měnit, jako se to děje třeba v Maďarsku či na Slovensku.
Donald Trump i jeho viceprezident J. D. Vance opakovaně vyhrožují, že Spojené státy vystoupí ze Severoatlantické aliance. Nakolik vážně bychom tyto výhrůžky měli brát?
Domnívám se, že jsou to jen výhrůžky, i když je třeba uvést, že o jedné věci mluvím už řadu let. Pro Spojené státy není evropský prostor prioritou. Nechtěli jsme chápat a pořád ještě tak úplně nechápeme, že Američané mají jiné problémy – možná ještě větší – než je Rusko. Indo-Pacifik je pro ně už dávno prioritou, což může vést k tomu, že omezí některé své aktivity v rámci Severoatlantické aliance. Spojené státy mají výrazně zredukované množství vojáků v Evropě oproti stavu z počátku 90. let. Své síly začaly snižovat poté, co se rozpadl bipolární svět. To není nic nového. Nové je to, že se zvyšuje riziko konfliktu v Indočíně. Američané tomu věnují maximální možnou pozornost a budou v tom pravděpodobně pokračovat. To neznamená, že by se vzdali své přítomnosti v Severoatlantické alianci. Naopak, oni musí počítat s tím, že Severoatlantická aliance, resp. jejich evropští spojenci, jim v jakémkoliv vážném konfliktu budou "krýt záda". Myslím si, že si to velmi dobře uvědomují.
V reakci na současné globální dění se stále častěji mluví o tom, že by se Evropa měla spojit, aby se obešla bez americké pomoci a obstála v konfrontaci s Ruskem. Může se podle vašeho názoru stát Evropa alternativou vůči Spojeným státům a současně nárazníkem proti revanšistickému Rusku?
Určitý problém spočívá v tom, že když vezmeme v potaz obranné síly jednotlivých evropských států NATO, vidíme, že jejich potenciál je obrovský. Ať už v počtu lidí, technologiích, obranném průmyslu apod. Kdyby se jednalo pouze o konvenční válku, tak Rusové nemají šanci. Ale pouze za jednoho předpokladu. Že Evropa – počítaje v ni i Velkou Británii – zůstane jednotná. Pokud by se stalo, že se začne rozpadat část Severoatlantické aliance a Evropská unie, pak nastane situace, které bude možné zneužít. Ale je třeba připomenout, že v počtu jaderných strategických zbraních nemůže Evropa konkurovat Rusku. Není reálné, že by Francie mohla poskytnout onen jaderný deštník. Počet raket, které má, je poměrně malý: 270–280 je skutečně málo. Jaderná schopnost navíc nespočívá pouze v ofenzivních prostředcích, tedy ve schopnosti odpalovat rakety ze země, moře či ponorky, ale také ve schopnosti vybudovat účinnou protijadernou a protiraketovou obranu.
Často se mluví o tom, že by se na stranu Evropy mohlo připojit také Turecko. Jaký názor na to máte?
Turecko je součástí NATO, ale některé signály ukazují, že Turci nejsou úplně nejspolehlivější spojenci. Nepřipojili se třeba k sankcím proti Rusku. Takže pokud se bavíme o Turecku, jsem raději opatrný.
Donald Trump a J. D. Vance stále častěji mluví o anexi Grónska. Myslí to ale vůbec vážně? A jaké následky by to pro Spojené státy mělo?
Zatím je to ještě nátlak vedený politickou silou. Ale pokud by k něčemu takovému skutečně došlo, byl by to konec NATO. Pořád chci věřit tomu, že je to pouhá rétorika, snaha o lepší postavení Spojených států v Grónsku. Ale jeho anexe americkými vojenskými silami by byla něčím naprosto nepřijatelným. To by se Spojené státy dostaly na úroveň Ruska, když anektovalo Krym.
V globální politice platí, že vše souvisí se vším. Nedávno v Sýrii padl režim prezidenta Bašára Asada. Jaký vliv to podle vás bude mít na světové dění?
Zcela zásadní. Na Středním východně se rozšiřuje radikální islám sunnitské větve. Bašár Asad byl představitelem šíitské větve, konkrétně alavitů. Byl to sice diktátor a vrah, ale podíváme-li se na to z našeho pohledu, musíme si uvědomit, že vytvářel protisílu vůči rozšiřování Islámského státu. Dnes je Sýrie ovládána radikálním islamistou Džuláním. To vytváří poměrně nevýhodnou situaci pro Izrael. Je třeba vidět, že Turecko se svým prezidentem Erdoğanem vidí svoji budoucnost v obnově Osmanské říše. Turci mají vliv v Sýrii a její ovládnutí bude dalším krokem k jeho posílení. Netvrdím, že zítra bude Turecko schopno vládnout půlce světa, ale naplňuje se vize Erdoğana, kterou před lety vyřkl. Víte moc dobře, že jsme si nebyli zcela jistí pozicí Turecka v rámci NATO, ať už šlo o pořízení raket S-400, výstavbu ruské jaderné elektrárny na jeho území, nebo již zmíněné odmítnutí sankcí proti Rusku. Toto všechno ukazuje, že Turecko není naším jednoznačným spojencem a je třeba se dívat, jaké jsou jeho skutečné zájmy.
Poslední otázka bude opět "výroční". Dne 12. dubna to bude přesně 80 let, co zemřel americký prezident Franklin D, Roosevelt. Jak hodnotíte jeho historický odkaz?
Podle mého názoru byl Franklin D. Roosevelt člověk, který se dokázal dívat i do budoucnosti. Byl to velký státník. Samozřejmě že jeho působení v době druhé světové války procházelo určitým vývojem. Přesto ale Roosevelt sehrál pozitivní roli, kterou mu nikdo neodpáře.
Pane generále, děkuji vám za další přínosný rozhovor!
Foto: Pixabay