Gary Cooper: Aristokrat z Hollywoodu

Pro řadu diváků byl hercem jedné role. Nemějme jim to však za zlé, neboť výkon, který předvedl v psychologickém westernu Freda Zinnemanna V pravé poledne, patří k těm nejpamátnějším ve filmové historii. Jenže Gary Cooper byl mnohem všestrannějším hercem, než by se na první pohled mohlo zdát. Exceloval nejen ve westernech, ale také v dobrodružných filmech, romantických komediích a životopisných dramatech. Záporným rolím se spíše vyhýbal, což bylo od něj rozumné, protože by až příliš ostře kontrastovaly s jeho aristokratickým zevnějškem. Přestože se nedožil zrovna vysokého věku, zanechal za sebou nesmazatelnou stopu jak na stříbrném plátně, tak v diváckých srdcích.

"Anglický" kovboj

"Táta byl pravý Zápaďan a já jsem se vyvedl po něm!" Tak vzpomínal Gary na svého otce Charlese Henryho Coopera. Ten přišel do Spojených států z Anglie v roce 1885. Zprvu se zde živil coby soudní písař, časem se však vypracoval na váženého vrchního soudce. Se svou ženou Alicí (která byla rovněž rozenou Angličankou) zplodil dva syny, přičemž ten mladší, jenž dostal jméno Frank James Cooper, poprvé spatřil světlo světa 7. května 1901 v Montaně. Koho by tehdy napadlo, že se z něj jednou stane hollywoodská hvězda, kterou budou všichni znát jako Garyho Coopera?

Život na otcově šestisetakrovém ranči Seven-Bar-Nine byl možná plný klukovských dobrodružství, paní Cooperovou však upřímně děsila představa, že by z jejích synů mohli vyrůst prostí kovbojové, a tak je roku 1909 poslala do Anglie, aby tam absolvovali konzervativní Dunston School. Z Franka a jeho staršího bratra Arthura se tam stali skuteční angličtí gentlemani. O několik let později ale vypukla první světová válka, čemuž předcházel návrat do Spojených států. Zatímco Arthur vstoupil do armády, Frank vypomáhal na rodinném ranči. "Vstávat v pět ráno a nakrmit 450 kusů dobytka - to nebylo zrovna romantické," nechal se slyšet o mnoho let později, kdy už byl slavným westernovým hercem.

Jakmile válka skončila, vrátil se Frank ke studiu. Obor zemědělství na Weslean College jej ale příliš neoslovil, totéž kupodivu platilo o sportu (měřil 191 cm). Velké zalíbení ovšem našel v kreslení a jeden čas dokonce přemýšlel o tom, že by se stal karikaturistou. Během studia na Grinell College však v důsledku automobilové nehody utrpěl vážnou zlomeninu kyčle. Od lékaře se mu dostalo rady, aby hodně jezdil na koni. Frank si ji vzal k srdci, leč jeho kosti špatně srostly a nikdy se zcela nezhojily. Utěšovat se mohl alespoň tím, že si dokonale osvojil jezdecké umění. A právě díky této skutečnosti se dostal k filmu. V polovině 20. let si začal slušně vydělávat tím, že nejrůznějšími způsoby padal z koně. A objevil se také v biblickém eposu Ben Hur (1925).

Cesta ke slávě

Bylo jen otázkou času, kdy Franka přestane bavit padat z koňského hřbetu. Poté, co si nechal zhotovit sérii fotografií, začal obcházet filmová studia. Na radu své agentky Nan Collinsové přijal křestní jméno Gary, aby záhy získal vedlejší roli ve snímku The Winning of Barbara Worth (1926). Zahrál si také ve válečném dramatu Wings (1927), historicky prvním filmu, jenž byl oceněn Oscarem. Zlom v Cooperově herecké kariéře nastal koncem 20. let, kdy zazářil ve westernu The Virginian (1929), svém prvním zvukovém snímku. Moc toho v něm sice nenamluvil, leč jeho charisma přitahovalo diváky jako magnet. A nejen diváky: už v téže době se Gary Cooper "proslavil" mnoha milostnými avantýrami.

Během 30. let putoval Gary Cooper z jednoho filmu do druhého. Zazářil jak v dobrodružném dramatu Josefa von Sternberga Maroko (1930), tak v komedii Ernsta Lubitsche Láska mezi umělci (1933). Při natáčení válečné romance Sbohem, armádo (1932) se spřátelil s autorem její knižní předlohy, věhlasným Ernestem Hemingwayem. Oba muže navíc spojovala neutuchající lovecká vášeň. Vysoké pracovní tempo si však vyžádalo svoji daň v podobě celkového vyčerpání a žloutenky. Cooper tedy na nějaký čas odcestoval do Evropy, kde si užíval společnosti příslušníků tamější aristokracie. Neodolal ovšem ani vábení afrického safari, kam se i v následujících letech rád vracel. Po ukončení svého ozdravného pobytu se Cooper seznámil s Veronikou Balfeovou, neúspěšnou herečkou (pod uměleckým jménem Sandra Shawová) a nevlastní dcerou významného magnáta z Wall Street. Svatba se konala 15. prosince 1933 a byla to samozřejmě velká společenská událost.

Filmového znalce asi nepřekvapí, že blahodárný vliv na Cooperovu hereckou kariéru mělo setkání s režisérem Frankem Caprou. Ten Cooperovi svěřil hlavní roli v romantické komedii Úžasná událost (1936) a výsledkem byl mimořádný úspěch jak u diváků, tak u kritiky. Capra získal svého dalšího Oscara (prvního mu vynesl snímek Stalo se jedné noci), Cooper byl na zlatou sošku alespoň nominován. Oba se pak sešli pracovně ještě jednou: o pět let později spolu natočili komediální drama To je John Doe (1941). Je opravdu smutné a zarážející, že se těm dvěma filmům, jež vzešly z Cooperovy spolupráce s Caprou, nedostává v našich končinách adekvátní pozornosti.

Druhá polovina 30. let zastihla Garyho Coopera ve špičkové formě. Opakovaně spolupracoval s režisérem Henry Hathawayem a výsledkem byl jak romantický snímek Peter Ibbetson (1935), tak dobrodružná dramata Tři bengálští jezdci (1935) a Loď ztracených duší (1937). S Cecilem B. DeMillem natočil životopisný western Velký Bill (1936), s Ernstem Lubitschem romantickou komedii Osmá žena Modrovousova (1938). Slavného cestovatele pak ztvárnil ve snímku Dobrodružství Marca Pola (1938). Po úspěchu Maroka se znovu sešel s Marlene Dietrichovou, tentokrát v kriminální komedii Franka Borzageho Pokušení (1936). Zvláštní zmínku si pak zaslouží dobrodružný thriller Lewise Milestonea Tajemný Mr. O'Hara (1936): hrdina, kterého v něm Cooper ztělesnil, byl jakousi směsicí Jamese Bonda a Indiany Jonese.

Válka, Oscar a milostná aféra

Do bojů druhé světové války se Gary Cooper - na rozdíl od svého kamaráda Jamese Stewarta - aktivně zapojit nemohl. Jednak už nebyl nejmladší, jednak jej stále sužovaly zdravotní problémy. Americké válečné úsilí tak podporoval alespoň prostřednictvím své práce, přičemž se ale nikdy neuchýlil k tupé propagandě jako někteří z jeho kolegů (John Wayne promine). V mistrovském dramatu Howarda Hawkse Četař York (1941) se představil v roli zarytého pacifisty, který se vyznamená v jedné z bitev první světové války, aniž by na jeho rukou ulpěla krev nepřátel. Cooper zde podal naprosto famózní herecký výkon, a tak nikoho nemohlo překvapit, že si za něj odnesl svého prvního Oscara. Četař York je jedním z těch nadčasových děl, která mají co říci i dnešní generaci diváků.

Nejinak je tomu ale také v případě snímku Komu zvoní hrana (1943), brilantní adaptaci stejnojmenného románu Ernesta Hemingwaye, kterou režíroval Sam Wood. Role idealistického Američana Roberta Jordana, jenž se dobrovolně zúčastní občanské války ve Španělsku, vynesla Cooperovi další oscarovou nominaci a také uznání od samotného Hemingwaye. Cooper rovněž podnikl cestu do jižního Pacifiku, aby tam povzbudil unavené americké vojáky. Sam Wood pak rozšířil řady režisérů, s nimiž si Cooper dobře rozuměl. V jeho životopisném dramatu Pýcha Yankeeů (1942) předvedl coby legendární baseballový hráč Lou Gehrig natolik přesvědčivý výkon, že ho ta oscarová nominace prostě nemohla minout. Zmínit je ale také třeba roztomilou romantickou komedii Casanova Brown (1944) a drama Saratoga Trunk (1945).

I během 40. let vystřídal Gary Cooper všechny možné filmové žánry. S Williamem Wylerem natočil skvělý western Člověk ze Západu (1940), s Howardem Hawksem rozpustilou romantickou komedii Gangsterská nevěsta (1941) a s Fritzem Langem ambiciózní špionážní thriller Plášť a dýka (1946). Za skutečné veledílo pak můžeme označit historické drama Cecila B. DeMillea Neporažená (1947). Děj tohoto nádherného filmu se odehrává v době kolonizace Severní Ameriky a vypráví o lásce mezi příslušníkem místní domobrany a bývalou anglickou otrokyní (v podání krásné Paulette Goddardové). "Vášnivě primitivní, dějově napínavý, okázale barvitý a efektní," napsal o Neporažené časopis The Hollywood Reporter. Ta společně s Četařem Yorkem a Komu zvoní hrana patří k nejlepším americkým filmům 40. let.

Nedlouho poté, co skončila druhá světová válka, zachvátila Spojené státy protikomunistická hysterie. Divit se tomu nelze, uvážíme-li, kolik kdysi hrdých evropských zemí se najednou stalo součástí sovětského bloku. Ani Hollywood nezůstal imunní vůči obavám z rudého nebezpečí. Kolem roku 1947 byl Gary Cooper, oddaný republikán, předvolán k výslechu ve věci neamerické činnosti. Rázně odsoudil komunistickou ideologii a deklaroval svoji věrnost konzervativním hodnotám, na rozdíl od některých svých kolegů ovšem nikoho neudal. O to více si však zavařil v osobním životě. Během natáčení dramatu The Fountainhead (1949) zcela propadl kouzlu své herecké kolegyně Patricie Nealové. Výsledkem byla bouřlivá milostná aféra a přerušené těhotenství. Ostře sledovaný milenecký pár hledal útočiště na Kubě u Ernesta Hemingwaye, avšak marně. Cooper a Nealová dospěli k závěru, že jejich vztah nemá budoucnost, a rozešli se. Cooperova popularita sice příliš neutrpěla, zato jeho zdravotní stav se rapidně zhoršil. Mezi lety 1951 a 1953 musel podstoupit hned šest operací.

Velký návrat

Po aféře s Patricií Nealovou se Gary Cooper dočkal velkého hereckého comebacku. S režisérem Fredem Zinnemannem natočil geniální psychologický western V pravé poledne (1952). Publikum si příběh o stárnoucím šerifovi Willu Kaneovi, který se v den své svatby musí sám vypořádat se čtyřmi nebezpečnými zabijáky, doslova zamilovalo (nespokojený byl snad jen John Wayne, jenž Zinnemannův film shledal jako velmi "neamerický"). Cooper v něm navíc podal svůj životní výkon - výkon, který se natrvalo zapsal do dějin světové kinematografie. Získal za něj jak Zlatý glóbus, tak svého druhého Oscara. Další Cooperův návrat už byl ryze osobní: jednalo se o návrat k manželce Veronice a jejich jediné dceři Marii Veronice (narozené roku 1937).

Po zbytek 50. let se už Gary Cooper věnoval především natáčení westernů. A většina z nich byla opravdu dobrá, zde je několik příkladů: Springfieldka (1952), Vera Cruz (1954), Zlato Apačů (1954), Muž ze Západu (1958) či Strom na věšení (1959). Přesto se ale Cooper objevil také v dramatu Williama Wylera Přesvědčení (1956) a romantické komedii Billyho Wildera Odpolední láska (1957). Zejména druhý z těchto snímků si zaslouží samostatnou zmínku: role notorického sukničkáře Franka Flannagana, jemuž zcela poplete hlavu mladičká dcera soukromého detektiva, byla pro Coopera nanejvýš důstojným rozloučením s postavami velkých milovníků. Však už byl také nejvyšší čas, neboť věkový rozdíl mezi ním a jeho hereckou partnerkou Audrey Hepburnovou doslova bil do očí. I tak ale Odpolední láska patří k tomu nejlepšímu z Cooperovy bohaté filmografie.

Začátkem 60. let však byla Cooperovi diagnostikována rakovina prostaty. Boj se zákeřnou nemocí prohrál 13. května 1961, nedlouho poté, co za něj kamarád James Stewart převzal čestného Oscara za celoživotní dílo. Gary Cooper tak odešel na prahu dekády, která byla pro jeho milovanou zemi mimořádně složitá. Byla poznamenaná karibskou krizí, atentátem na bratry Kennedyovi i Martina Luthera Kinga a válkou ve Vietnamu. Duch Garyho Coopera však nad Američany bděl i nadále. A v diváckých srdcích bude tento skvělý herec, který tolik miloval život, přítomen navždy. Vzpomínáme s láskou, milý Coope!

P.S. Některé hollywoodské hvězdy se honosily přezdívkami, které postupem času zlidověly. Například Humphrey Bogart byl znám jako "Bogie", John Wayne jako "The Duke" (Vévoda). A Garymu Cooperovi se často říkalo "Coop".

Věnováno Honzovi, opravdovému kamarádovi, který je stejně statečný a zásadový jako Will Kane!

Foto: Wikimedia Commons (Gary Cooper in High Noon, 1952)