Fénix Joe povstal z popela

Když Joe Biden skládal 20. ledna 2021 inaugurační slib, nepočítal snad ani on sám s tím, že by si to o čtyři roky později mohl zopakovat. Pobyt v Bílém domě je totiž mimořádně vysilující, o čemž by mohli vyprávět i George W. Bush a Barack Obama, kteří se prezidentského úřadu ujali - ve srovnání s Bidenem - jako mladíci. Ronald Reagan se stal prezidentem krátce před svými sedmdesátými narozeninami a když po osmi letech končil svoji slavnou "misi", bylo na něm znát, že je fyzicky i duševně zcela vyčerpaný (později se také bohužel ukázalo, že je vážně nemocný). Joe Biden nastoupil do Bílého domu ve věku, kdy z něj Reagan odešel, a jeho životní příběh je plný osobních tragédií. Přežil svoji první ženu a dvě děti, v pětačtyřiceti letech prodělal vážnou mozkovou příhodu. Přesto byl schopen kráčet životem dál a postupem času získat obě nejvýznamnější funkce v americké politice.

To ale nic nemění na tom, že Bidenova prezidentská nominace, jíž se předloni podařilo proměnit ve vítězství, byla do jisté míry důsledkem vleklé personální krize uvnitř Demokratické strany. Ta se po odchodu populárního Baracka Obamy rozpadla na dvě znepřátelené frakce: liberální konzervativce a levicové progresivity. Jejich členové však naštěstí pochopili, že volební porážka Donalda Trumpa nebude možná, nepostaví-li se do čela demokratů (byť jen dočasně) kandidát levého středu, který bude akceptovatelný pro všechny (vyjma pravicových fanatiků). Jinými slovy, demokraté moc dobře věděli, proč si za svého lídra vybrali právě Bidena. Byl to tak trochu "sňatek z rozumu", způsob, jak se zbavit nenáviděného Trumpa a získat čas na "stranickou obrodu".

Povolební kocovina

Biden není žádný naiva, od začátku mu muselo být jasné, že to jako prezident nebude mít vůbec snadné. Byť se dokázal velmi dobře vypořádat s pandemií čínského koronaviru, zaznamenala jeho popularita během druhé poloviny loňského roku obrovský propad. Důvodem byla jak zvyšující se inflace (na tu jsou Američané obzvláště citliví), tak chaotický odchod amerických vojsk z Afghánistánu. Ani přijetí zákona o modernizaci americké infrastruktury Bidenovi příliš nepomohlo, přestože šlo o zcela mimořádný úspěch, k němuž se předchozí prezidenti (včetně Obamy) ani nepřiblížili. Zato se hojně diskutovalo o Bidenových přebreptech a úbytku duševních sil. Podle nedávno zveřejněného průzkumu je se svým prezidentem spokojeno pouze 36 % Američanů.

To by se však nyní mohlo změnit. Americký Senát totiž nedávno přijal návrh zákona, který by měl výrazně snížit emise skleníkových plynů, zlevnit léky pro seniory a zvýšit daně nejbohatším skupinám obyvatel. Takový výsledek čekal jen málokdo, neboť demokratický senátor za Západní Virginii Joe Manchin ještě nedávno nepůsobil dojmem, že by byl nakloněn jakýmkoliv ústupkům. Západní Virginie patří ke státům, které jsou značně závislé na těžbě uhlí, a tak vyvstaly nemalé obavy z následků jejího snížení. Manchin se však nakonec spokojil se slibem, že výdaje na zelenou agendu pokryjí příjmy státní kasy, jež se budou odvíjet od korporátní daně ve výši 15 %. Pro Bidenovu ambiciózní vizi se tedy vyslovilo všech 50 demokratických senátorů, zbývající (a rozhodující) hlas pak dodala viceprezidentka Kamala Harrisová.

Bidenovi se však v Kongresu podařilo vybojovat ještě jedno vítězství. Je jím schválení technologického balíku ve výši 280 miliard dolarů, z nichž 52 poputuje do domácí výroby mikroprocesorů. Tím by se měla výrazně posílit americká konkurenceschopnost vůči Číně. Zmíněný zákon přišel doslova v pravý čas, neboť vztahy mezi Spojenými státy a komunistickou velmocí se minulý týden výrazně vyostřily. Na návštěvu Tchaj-wanu totiž zavítala předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová, na což Čína zareagovala vypovězením spolupráce s USA v řadě strategických oblastí. Tchaj-wan tak zase jednou dostal v médiích přednost před Ukrajinou, kde stále zuří krvavá válka.

Mezi Johnsonem a Carterem

Je dost docela dobře možné, že nadcházející kongresové volby skončí pro Demokratickou stranu porážkou. Prosazení obou zmíněných zákonů však pro Bidenovu administrativu představuje obrovský úspěch, jež se naplno projeví až během několika příštích let. Stojí každopádně za zmínku, že technologický balík podpořilo i 17 republikánských senátorů. Podobný "majstrštyk" se Bidenovi podařil už vloni s již zmíněným balíkem infrastrukturním. V této souvislosti si nelze nevzpomenout na Lyndona B. Johnsona, který zastával prezidentský úřad v letech 1963-1969. Johnson si vysloužil politické ostruhy coby vlivný senátor, který byl schopen získat podporu i pro zdánlivě neprůchozí zákony. Také Biden strávil v horní komoře Kongresu řadu let, zná tedy všechna možná úskalí schvalovací mašinerie.

Jimmy Carter neobhájil prezidentský úřad kvůli zpackané akci na záchranu amerických rukojmí v Íránu. Podařilo se mu sice přijít s jiným způsobem, jak své zadržené spoluobčany dostat domů, leč pozdě. Veškerou smetanu slízl jeho pokořitel Reagan. To Biden má nyní - doufejme - šanci, že "jeho" hořká koncovka afghánské mise bude zapomenuta. CIA totiž nedávno zlikvidovala Ajmana az-Zaváhirího, jednoho z nejhledanějších teroristů světa. Ten se skrýval v domě tálibanského ministra obrany Sirádžuddína Hakkáního. Spojené státy tím vyslaly do světa jasný signál, že s těmi, kdo pomáhají teroristům, nebudou jednat v rukavičkách.

Demokraté by každopádně měli začít přemýšlet o tom, koho vyšlou v roce 2024 do boje o Bílý dům. I kdyby teď Bidenova popularita vzrostla, stále musíme brát v potaz skutečnost, že letos v listopadu oslaví 80. narozeniny. Je zcela logické, že od určitého věku má člověk potíže s pamětí i koncentrací. A další prezidentská kampaň by už mohla být nad Bidenovy síly. Ale kdo by to měl po něm převzít? Kamala Harrisová byla možná výbornou senátorkou a nejvyšší státní zástupkyní, ale jako viceprezidentka se zatím příliš nevyznamenala. Navíc se jí dosud nepodařilo přijít s tématem, na němž by se mohla politicky vyprofilovat. Antony Blinken je sice vynikající ministr zahraničí, ale nemá za sebou žádnou volenou funkci. Andrew Yang zase nedávno opustil Demokratickou stranu a spoluzaložil novou politickou formaci s názvem Forward (Vpřed). Beto O'Rourke má před sebou nejspíš potupnou porážku v podzimních volbách, v nichž se uchází o post guvernéra státu Texas. Bude mít šanci alespoň Mark Warner, demokratický senátor za Virginii?

Už teď je vysoce pravděpodobné, že prezidentský duel Biden vs. Trump se v roce 2024 opakovat nebude. Trumpova pozice uvnitř Republikánské strany začíná pomalu slábnout, cenné body naopak získává floridský guvernér Ron DeSantis. Demokraté se sice za svého prezidenta stydět nemusí, ani jim ovšem neuniklo, že už ho dohání věk. Neměli by tedy ztrácet čas a najít co nejdříve jeho vhodného nástupce. A také mu projevit trochu toho vděku. Joe Biden zbavil Spojené státy Donalda Trumpa, provedl je nejtěžším obdobím pandemie, sjednotil NATO a prosadil několik klíčových zákonů, z nichž by mohli mít užitek úplně všichni. To, co se mu podařilo během pouhých dvou let, by mu většina jeho předchůdců mohla jen tiše závidět.

Foto: Wikimedia Commons (Olivia Rodrigo poses for a photo with President Joe Biden in the Oval Office)