Faye Dunawayová: Nebezpečná krása

Pouhých deset let jí stačilo k tomu, aby se nesmazatelným písmem zapsala do filmové historie. Svojí krásou i talentem oslňovala diváky po boku těch nejslavnějších herců, často v rolích žen, které byly nejen smyslné, ale také nebezpečné. Třikrát se ucházela o Oscara, z toho jednou úspěšně. S příchodem 80. let její sláva sice poněkud pohasla, leč pád do zapomnění jí nikdy nehrozil. Dnes slaví Faye Dunawayová neuvěřitelných 80 let a nutno říci, že na sebe může být právem hrdá. Byť už léta nezavadila o pořádnou roli, je stále považována za hvězdu. A také za skutečnou - a mnohými milovanou - legendu.

Kráska z Floridy

Faye Dunawayová se narodila 14. ledna 1941 na Floridě. Jelikož byl její otec armádním důstojníkem, prožila velkou část svého dětství na nejrůznějších vojenských základnách, a to jak ve Spojených státech, tak v Německu. Už ve čtyřech letech projevovala nemalé umělecké nadání: vynikala v baletu, zpěvu a hře na klavír. Po absolvování Floridské univerzity studovala na škole krásných a užitých umění při Bostonské univerzitě. Herectví jí pak neučil nikdo menší než Elia Kazan v newyorském Lincoln Center Repertory Theatre.

V New Yorku se Faye Dunawayové vůbec velmi dařilo. Už v roce 1962 se objevila na Broadwayi, a sice ve hře Člověk pro každé počasí. Úspěch však slavila i mimo broadwayská prkna, kupříkladu prostřednictvím her jako Po pádu či Hoganova koza. Netrvalo dlouho a o blonďatou krásku začal jevit zájem také Hollywood. A rozhodně nelze říci, že by ji nezahrnoval zajímavými nabídkami. V dramatu Když přichází noc (1967), jež režíroval věhlasný Otto Preminger, zazářila po boku Michaela Cainea a Jane Fondové, v komedii The Happening (1967) zase bavila ve společnosti Anthonyho Quinna.

Definitivní zlom pro hereckou kariéru Faye Dunawayové znamenal snímek Bonnie a Clyde (1967). Tato dobová gangsterka Arthura Penna de facto odstartovala éru Nového Hollywoodu a současně šokovala publikum velkou mírou sexu a násilí. Jenže to publikum bylo mimořádně početné a spokojené, takže se z Bonnie a Clydea stal obrovský hit, jenž si postupem času vysloužil kultovní status. Sama Dunawayová pak v roli temperamentní Bonnie Parkerové předvedla naprosto fascinující herecký výkon, za nějž byla zcela právem odměněna oscarovou nominací. Zlaté sošky se ale nakonec nedočkala, neboť rok 1967 byl především rokem dojemného loučení Spencera Tracyho s Katharine Hepburnovou (Hádej, kdo přijde na večeři).

Hvězda a sexuální symbol

Fenomenální úspěch Bonnie a Clydea učinil z Faye Dunawayové jak filmovou hvězdu, tak sexuální symbol. A stejně jako jí to v tomto filmu slušelo po boku Warrena Beattyho, slušelo jí to také o rok později po boku Stevea McQueena v romantické krimi Normana Jewisona Případ Thomase Crowna (1968). Zejména šachová partie, kterou s McQueenem sehrála, byla jedním slovem nezapomenutelná. Bez Dunawayové se pak neobešel ani volný remake, jenž na sklonku 90. let natočil John McTiernan s Piercem Brosnanem a Rene Russoovou: s velkým gustem si v něm střihla epizodní roli hrdinovy psychoanalytičky. Řeč je samozřejmě o snímku Aféra Thomase Crowna (1999).

Bylo by s podivem, kdyby do některého ze svých filmů neobsadil Faye Dunawayovou také Elia Kazan. Stalo se tak ještě koncem 60. let a nutno říci, že výsledek stál opravdu za to. V brilantním psychologickém dramatu Tichá dohoda (1969) si zahrála milenku úspěšného reklamního agenta (excelentní Kirk Douglas), na nějž nečekaně dolehne krize středního věku. Ač Tichá dohoda nesklidila takový ohlas, jak se čekalo, patří bezpochyby k tomu nejlepšímu, co Kazan za svoji dlouhou kariéru natočil. A velkou zásluhu má na tom i sama Dunawayová. O jejích výjimečných hereckých kvalitách vypověděl leccos také snímek Žena s tajenkou (1970), působivý příběh modelky, jejíž život se ocitne v troskách poté, co se pokusí spáchat sebevraždu. Na další oscarovou nominaci to ovšem (kupodivu) nestačilo.

Během 70. let nalezla Faye Dunawayová určité zalíbení ve westernovém žánru. Snímek Doc (1971) jí nabídl roli prostitutky Kate Elderové, životní družky legendárního pistolníka Doca Hollidaye. Podstatně odlehčenější příběh z Divokého západu vyprávěla Drsná Oklahoma (1973) Stanleyho Kramera, kterou lze současně vnímat jako svědectví o počátcích ropného boomu. Největšího věhlasu ovšem dosáhl Malý velký muž (1970), jenž Dunawayovou znovu svedl dohromady s režisérem Arthurem Pennem. Byť na ni tentokrát "zbyla" spíše vedlejší role, bylo ji zcela nemožné přehlédnout. Podobným způsobem ozdobila Dunawayová také oba díly Lesterových Tří mušketýrů (1973 a 1974) či veleúspěšný katastrofický thriller Johna Guillermina Skleněné peklo (1974).

Zlaté časy

Spolupráce s režisérem Romanem Polanskim byla možná pro Faye Dunawayovou hotovým očistcem, současně jí ale přinesla jednu z nejlepších rolí její kariéry. V jeho skvostném kriminálním dramatu Čínská čtvrť (1974) se proměnila v překvapivě křehkou femme fatale, jejíž osud otřese i cynickým soukromým detektivem (skvělý Jack Nicholson). Výsledkem byla další oscarová nominace, ze zlaté sošky se však nakonec radovala Ellen Burstynová (za snímek Alice už tu nebydlí). Velkou útěchou ale mohla být pro Dunawayovou skutečnost, že se Čínská čtvrť brzy stala milovanou klasikou, jejíž mimořádné kvality nenahlodal nelítostný zub času ani v nejmenším.

O dva roky později se už navíc vytouženého Oscara dočkala - a nutno říci, že to byl jeden z nejzaslouženějších Oscarů, jakého si kdy nějaká herečka vůbec odnesla. Ve vynikajícím dramatu Sidneyho Lumeta Televizní společnost (1976) oslnila coby krásná, leč bezcharakterní televizní moderátorka Diana Christensenová, které nezáleží na ničem jiném než na její vlastní kariéře. Působit v jednu chvíli sexy a ve druhou odpudivě, to dokáže jen opravdu výjimečná herečka! Není pochyb o tom, že právě zde podala Faye Dunawayová svůj životní výkon (vedle Oscara za něj získala také Zlatý glóbus).

Mezi Čínskou čtvrtí a Televizní společností stihla Faye Dunawayová natočit ještě jeden zásadní film. Špionážní thriller Sydneyho Pollacka Tři dny Kondora (1975) byl sice velkým hereckým sólem všemi zbožňovaného Roberta Redforda, leč zásluhu na jeho kvalitách měla i Dunawayová. Úspěch zaznamenalo také boxerské drama Franca Zeffirelliho Šampion (1979) a horor Oči Laury Marsové (1978). S příchodem čtyřicítky se ale karta začala nečekaně obracet, obdiv střídal posměch, vzestupy pády. Hollywood ukázal Faye Dunawayové svoji druhou tvář. Ale její sláva už byla neotřesitelná!

Poskvrněná i milovaná

V životopisném dramatu Franka Perryho Drahá maminko (1981) si Faye Dunawayová zahrála hollywoodskou ikonu Joan Crawfordovou. Jednalo se o adaptaci stejnojmenné knihy, kterou napsala Christina Crawfordová, dcera zmíněné herečky (dodejme, že svou matku vyobrazila ve velmi negativním duchu). Byť se Dunawayová pokusila o svůj další oscarový výkon, dočkala se nakonec ceny pro nejhorší herečku, tedy Zlaté maliny. Je pak paradoxem, že ve stejném roce natočila i televizní snímek Evita Perónová, jenž zachycoval osudy někdejší první dámy Argentiny. Evitou se tak stala už dávno před Madonnou.

Během 80. let se Faye Dunawayová objevila v řadě průměrných, ne-li špatných filmů (např. Hříšnice - 1983 či Superdívka - 1984). Mnohem více se jí dařilo v televizi, dokonce si zahrála i v jednom z dílů populárního seriálu Columbo. Na její nejlepší léta dala vzpomenout jen hořká komedie Štamgast (1987), v níž si po boku Mickeyho Rourkea střihla roli stárnoucí alkoholičky. Nominace na Zlatý glóbus, kterou si za ni odnesla, ji musela obzvláště potěšit. A obdobně si Faye Dunawayová vedla i v dalších letech: zažívala vzestupy (Arizona Dream - 1993, Don Juan DeMarco - 1994, Johanka z Arku - 1999) i pády (Záskok - 1993, Dunston: Sám v hotelu - 1996, Cela smrti - 1996).

Ač už se dnes Faye Dunawayové nedostává takové pozornosti, jaké se jí dostávalo kdysi, ze srdcí filmových fanoušků nikdy nezmizela. Byla krásná, talentovaná i nekonvenční. Nebála se nahoty, nebála se ani záporných rolí. Nebyla pouhým doplňkem slavných herců, ale vždy s nimi dokázala udržet krok - a někdy je dokonce i zastínila. Jak nudný by byl svět filmu bez této krásné ženy, která dosáhla snad všeho, čeho v Hollywoodu dosáhnout lze. Stala se hvězdou, sexuálním symbolem i respektovanou herečkou!

Foto: Pixabay