Doba hájení skončila, Biden je dobrým prezidentem

Lyndon B. Johnson dnes sice bývá označován za "toho padoucha, co rozpoutal válku ve Vietnamu", v oblasti domácí politiky však dokázal neuvěřitelné věci. Milionům Američanů zpřístupnil zdravotní a sociální péči, zasloužil se o rozvoj školství a lidských práv. Coby dlouholetý senátor byl zkušeným politickým vyjednavačem, který si uměl získávat vlivné spojence. Kdyby se nakonec nenechal uvrtat do nesmyslné vietnamské války, vzpomínalo by se na něj jako na pokračovatele Franklina D. Roosevelta.

Také současný americký prezident Joe Biden by se mohl stát velkým sociálním reformátorem. Jeho předchůdce a bývalý šéf Barack Obama měl tuto ambici rovněž, byl však do Bílého domu zvolen v době, kdy se jeho země potýkala s jinými starostmi: důsledky ekonomické krize a negativním mediálním obrazem ve světě. Obamovi se sice podařilo prosadit tzv. Obamacare (Patient Protection and Affordable Care Act, česky Zákon o ochraně pacientů a dostupné péči), víc už mu toho ale voliči neumožnili (nedlouho poté ovládli Kongres opoziční republikáni). I toto "málo" se ale počítá, Bill Clinton může pouze závidět.

Bez kompromisů

Není žádným překvapením, že Bidenův anticovidový balík ve výši 1,9 bilionu dolarů americkým kongresem nakonec prošel. Stalo se tak ovšem bez přispění republikánské opozice. V tomto ohledu se Biden zachoval stejně jako většina jeho předchůdců: spolehl se na prostou většinu, kterou v obou komorách Kongresu drží Demokratická strana. Clinton, Obama i Trump na takovýto postup šeredně doplatili, Biden je ovšem v jiné situaci. Pandemie čínského koronaviru mocně otřásla americkým individualismem, dostupnost zdravotní a sociální péče se pro mnoho lidí změnila v klíčovou otázku. Biden navíc přichází s návrhy změn, které mnozí Evropané berou jako samozřejmost. Ne tak ale Republikánská strana, jež se stále není schopna vymanit ze zhoubného vlivu Donalda Trumpa.

Oč vlastně Biden usiluje? Jeho anticovidový balík zahrnoval jednorázový šek na 1400 dolarů pro 75 % Američanů, prodloužení zvláštní dávky v nezaměstnanosti či vyšší přídavky na děti. Nyní by Biden rád více investoval do "lidského kapitálu", tedy do sociálních programů, školství a zdravotnictví. Součástí jeho vize je dále úhrada předškolní péče pro chudší a středněpříjmové rodiny, 12 týdnů rodičovské dovolené či bezplatné vyšší státní školství. Republikáni to označují za socialismus, je ale třeba položit si otázku, co dobrého jejich poslední prezidenti pro slušné a pracující lidi udělali. George W. Bush a již zmíněný Donald Trump sice snižovali daně, ovšem takovým způsobem, že na tom vydělali pouze ti nejbohatší.

Biden není žádný socialista, cílí především na střední třídu. Proto má takové problémy uvnitř vlastní strany. Radikálně levicové křídlo, které reprezentuje třeba kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová, stále častěji vystrkuje drápy. Momentálně poškozuje Bidenovy snahy o prosazení reformy americké policejní praxe, již si "vynutila" násilná smrt Afroameričana George Floyda. Zatímco některé hlasy volají po "definancování policie", kriminalita nebezpečně roste. Policisté se cítí bezradní, a tak se raději drží zpátky. Sám Biden je proti jakémukoliv rozpouštění policejních sborů, nemůže ale udělat víc, než co mu dovolí Kongres. Není ale osamocen: "progresivisté" z řad Demokratické strany již byli kritizováni jak ze strany viceprezidentky Kamaly Harrisové, tak exprezidenta Baracka Obamy.

Umírněný jestřáb

Stále častěji se mluví o možném vojenském konfliktu s Čínou. Rusko také možná představuje určitou hrozbu pro západní svět, ale jeho politika je spíše defenzivní než ofenzivní. Zato Čína se vymyká kontrole a její prezident Si Ťin-pching si dělá stále větší zálusk na sousední Tchaj-wan. Výrazně pak přibývá lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že covid-19 unikl z laboratoře ve Wu-chanu. Čínský režim kolem sebe začíná zuřivě kopat, čímž sám sebe dostává do postupné izolace. Mezitím Biden utužuje spojenecké vztahy s Austrálií, Indií a Jižní Koreou. Je to z jeho strany velmi rozumný krok, bez pomoci těchto zemí Spojené státy vojenskou konfrontaci s Čínou neustojí. Biden po ní samozřejmě netouží, musí se však připravovat na všechny scénáře.

Za svého největšího spojence však Biden považuje Evropskou unii. Ta sice nedávno uzavřela s Čínou důležitou obchodní smlouvu, vše ale nasvědčuje tomu, že se už brzy změní v pouhý cár papíru. Budoucnost vztahů mezi USA a EU pak prověří blížící se volby v Německu. Favorizovaní Zelení, jejichž kandidátkou na úřad kancléřky je čtyřicetiletá Annalena Baerbocková, totiž zpochybňují cíl zemí NATO vynakládat na obranu 2 % HDP. Oproti tomu podporují těsnější evropskou integraci a vznik evropské armády. Evropskou unii však netvoří pouze Německo. A ani to není jedinou zemí, kterou v brzké době čekají důležité volby. Kupříkladu Francouzi budou už příští rok rozhodovat o tom, zda jejich prezident Emmanuel Macron setrvá v Elysejském paláci po dobu dalších pěti let.

Biden také nedávno oznámil, že do 11. září letošního roku stáhne z Afghánistánu všechny americké vojáky. Je to logický krok: afghánská mise už je pro Američany uzavřenou kapitolou, Čína jim dnes nahání daleko větší hrůzu než Tálibán. Proto Biden usiluje o získání co největšího vlivu v oblasti Pacifiku. Jeho předchůdce Trump se sice vůči Číně ostře vymezoval, za ty čtyři roky, co byl prezidentem, však neudělal nic pro to, aby omezil její vliv (naopak tam odváděl štědré daně). Jižní Koreu opomíjel, místo toho se kamarádil se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem. Jeho diletantství přišlo západní svět velmi draho.

Stále častěji se ukazuje, že Američané udělali moc dobře, když si Joea Bidena zvolili svým prezidentem. Občas se možná dopustí přebreptu nebo zakopne na schodech letadla, své zemi ale dává maximum. Pandemie čínského koronaviru ve Spojených státech rychle ustupuje, zatímco ekonomika se rozjíždí. Příští rok se konají volby do amerického kongresu, a tak se logicky nabízí zásadní otázka: Stihne Bidena stejný "trest" jako jeho předchůdce, stane se "zajatcem" nesmiřitelné opozice? Podle nedávného průzkumu schvaluje jeho kroky okolo 65 % Američanů. To je číslo, které budí velkou naději. Jak už bylo řečeno v úvodu tohoto textu, Johnson se "novým Rooseveltem" nakonec nestal. Stane se jím alespoň Biden? To ukáží až následující léta. Jedno je však zatím jisté: Joe Biden je dobrým prezidentem!

Foto: Pixabay