Daniel Anýž: Bidenova pozice v Demokratické straně je velmi obtížná, Trump je toxickou osobou
Ve Spojených státech se toho za několik posledních měsíců událo opravdu hodně. Nejvyšší soud zrušil verdikt Roe vs. Wade z roku 1973, který garantoval ženám právo na umělé přerušení těhotenství. V mnoha amerických městech došlo ke střelbě a jen v texaském Uvaldu zavraždil osmnáctiletý mladík 21 lidí (z toho 19 dětí). A zatímco popularita amerického prezidenta Joea Bidena stále klesá, čekají opoziční republikáni, co udělá Donald Trump. Není to tak dávno, co se můj přítel a učitel Daniel Anýž vrátil ze své další návštěvy USA. Požádal jsem ho tedy, aby se mnou udělal rozhovor, jehož tématem bude současná politická a společenská situace v zemi, kterou mnozí z nás stále ještě považují za kolébku demokracie. Pevně věřím, že Vás náš rozhovor zaujme!
My naše rozhovory vždy začínáme nějakou osobní otázkou. Poprvé jsme si zavzpomínali na Vaše "americké" začátky, podruhé jsme se bavili o objektivitě v žurnalistice. Nyní se Vás zeptám: Jak se dnes cestuje do Spojených států? Narážím samozřejmě na všechna ta opatření spojená s doznívající (nebo alespoň doufejme, že doznívající) pandemií čínského koronaviru...
Naposledy jsem byl ve Spojených státech před třemi týdny a tehdy ještě platilo nařízení, že i naočkovaný člověk musel mít negativní test na covid-19. A těsně poté, co jsem se vrátil, americká administrativa toto opatření zrušila. Nyní je to tak, že pokud jste naočkovaný, nemusíte už chodit na test, jen si musíte předem zjistit, zda jej třeba nevyžaduje konkrétní letecká společnost. Některé letecké společnosti totiž z důvodu pojištění vyžadují test, zatímco americká administrativa už ne. Po příletu do USA už ale k žádným kontrolám nedochází.
A jaká je současná epidemiologická situace ve Spojených státech?
V zásadě stejná jako v Evropě. V důsledku šíření mutací varianty omicron dochází nyní k nárůstu nakažených, ale zatím ta situace není vyloženě dramatická. Američané se už s covidem naučili žít.
Prezident Joe Biden se potýká s rekordně nízkou popularitou, přestože vyvedl Spojené státy z nejtěžší fáze pandemie, ukončil vleklou válku v Afghánistánu a prosadil zákon o modernizaci americké infrastruktury. Také je pro Vás jeho neobliba spíše záhadou?
Ne zcela. Propad Bidenovy popularity začal po odchodu amerických vojsk z Aghánistánu. Američané nemají rádi, když jejich prezident nemá situaci pevně v rukou. Z Afghánistánu chtěl odejít už Donald Trump, který celý ten proces také začal, když uzavřel dohodu s Tálibánem, na jejímž základě měli američtí vojáci odejít z Afghánistánu v květnu 2021. Joe Biden ten odchod odsunul na srpen 2021, dopustil se ale té chyby, že nedokázal předpovědět onu nešťastnou "koncovku". Neodhadl, že se Afghánistán tak rychle zhroutí a padne zpět do rukou Tálibánu. Ještě měsíc předtím tvrdil, že k ničemu takovému nedojde. A tvrdě za to zaplatil. Americká veřejnost se neptala, proč k tomu došlo, ona jen viděla, co se nakonec stalo. Byť je inflace v USA o polovinu nižší než u nás, dokážou republikáni přesvědčit část veřejnosti, že za její nárůst může právě Biden a jeho vláda. Osobně si myslím, že tomu tak není, byť dotační anticovidové balíky, které Bidenova administrativa prosadila, byly velmi štědré. Vysokou inflaci s sebou přinesla až postcovidová doba, kdy se zadrhly dodavatelské řetězce, došlo k "vykloubení" ekonomiky a vypukla válka na Ukrajině. Ale americká veřejnost na toto neslyší, nevýhodou amerického prezidentského systému je, že všechny problémy jsou přičítány Bílému domu. Když Američan přijede autem k benzínové pumpě a utratí 4-5 dolarů za galon, vidí, že něco není v pořádku. A viní z toho opět federální vládu. Zatímco u nás často využíváme možností MHD, Američané jsou "automobilovým" národem. Bidenova nízká popularita tedy pro mě není záhadou, ale zasloužená určitě není. Už proto, že ostatní data vypadají poměrně dobře. Nezaměstnanost je v USA nízká a byť HDP začalo stagnovat, recese snad nehrozí.
Stejně mi to moc nejde do hlavy. Většina Američanů si přála z Afghánistánu odejít a když k tomu najednou došlo, dává najevo nespokojenost. Ať už ten odchod amerických vojsk proběhl jakkoliv, důležité přece je, že už žádní další Američané v Afghánistánu umírat nebudou...
Je to vážně paradoxní situace. Těžko říci, jak by to dopadlo, kdyby v Bílém domě seděl Donald Trump. Osobně si myslím, že by také rychle odešel a že by došlo ke stejné situaci. Chybou možná byly ony záběry, kdy helikoptéry evakuovaly americké diplomaty z Kábulu, neboť mnohým připomněly onu nešťastnou situaci v Saigonu v roce 1975. Tehdy, jak známo, Američané odcházeli z Vietnamu. Je otázkou, jak by si s touto situací poradil Trump. Troufnu si říci, že by odešel ještě rychleji než Biden. A Aghánistán by padl do rukou Tálibánu o to dříve.
Opakovaně jsem se setkal s názorem, že kdyby byl prezidentem Donald Trump, nedovolil by si jeho ruský protějšek Vladimir Putin nikdy zaútočit na Ukrajinu. Nezdá se Vám, že je tato teorie trochu přitažená za vlasy?
Také jsem z toho na rozpacích. To, co jste zmínil, říkají především skalní Trumpovi příznivci a jeho bývalí spolupracovníci. Nedávno jsem dělal rozhovor s Robertem C. O'Brienem, který byl jeho poradcem pro národní bezpečnost. O'Brien tvrdil, že by si to Putin za této situace nikdy nedovolil, protože by nevěděl, jaká by byla Trumpova reakce. Je pravda, že Trumpovy reakce nebylo možné předvídat. Každopádně jsem ale toho názoru, že kdyby v Bílém domě seděl Trump, Putin by žádnou válku ani rozpoutávat nemusel, protože by dostal to, co chce, i bez ní. Trump by totiž Volodymyra Zelenského nejspíš nepodpořil a umožnil by, aby se Ukrajina dostala pod vliv Ruska. O'Brienův předchůdce John Bolton navíc potvrdil, že Trump byl v případě svého znovuzvolení rozhodnut odejít z NATO. Oproti tomu existuje názor, že svými výhrůžkami týkajícími se odchodu z NATO přiměl ostatní členské země, aby zvýšily své výdaje na obranu (minimálně 2 % HDP). To jsou ale čiré spekulace. Já sám se kloním k názoru, že za Trumpa by k válce na Ukrajině nedošlo, neboť Putin by dostal to, co chce, diplomatickou a politickou cestou. A my bychom dnes měli v Kyjevě proruský režim, protože strategická váha Ukrajiny nebyla pro Trumpa důležitá. On sledoval ryze americké zájmy ve smyslu filosofie America First, zatímco Biden si celou situaci naštěstí vyhodnotil jinak.
Ve Spojených státech byl nedávno přijat zákon, který zpřísňuje podmínky pro držení střelných zbraní. Lze jej označit za jeden z dalších Bidenových úspěchů?
Přijetí tohoto zákona bylo pro mě překvapením, já jsem spíše čekal, že k žádné změně nedojde. Že ani po té střelbě v Texasu se nic nezmění. Když došlo ke střelbě v Connecticutu před Vánoci v roce 2012, jíž padlo za oběť 20 školáků, nepodařilo se ani tehdejšímu prezidentovi Baracku Obamovi žádnou změnu legislativy prosadit. Největší zásluhu na přijetí Vámi zmíněného zákona má skupina senátorů, kterou tvoří jak demokraté, tak republikáni. Těmto zákonodárcům se podařilo dohodnout na několika drobných změnách legislativy, jež povedou ke zpřísnění zákona o držení střelných zbraní. Biden byl samozřejmě tím, kdo na tuto změnu tlačil, nedošlo by však k ní, kdyby si i několik republikánů neuvědomilo, že takhle už to dál opravdu nejde. Z mého osobního pohledu jsou ovšem tyto změny minimální, obávám se, že počty mrtvých po střelbách v USA klesat nebudou. Snad by mohlo pomoci, že se nově bude investovat více peněz do řešení duševních problémů lidí, kteří by zbraň vůbec neměli vlastnit. Jednou částí problému je totiž dostupnost střelných zbraní, druhou pak špatné fungování systému, který by měl zachytávat lidi s duševními problémy. Řada těch střelců sice navštívila lékaře, záznamy z jejich návštěv se už ale nikam nedostaly. Takže se o tyto lidi dále nikdo nestaral a oni pak šli a koupili si zbraň. Američanům však naštěstí začíná docházet, že je třeba problémy se zbraněmi řešit téměř jako zdravotní problém.
O další výbušné téma se nedávno postaral americký nejvyšší soud, když zrušil verdikt Roe vs. Wade z roku 1973, který ve Spojených státech legalizoval interrupce. V reakci na to chce Biden protlačit jeho uzákonění, a to i za cenu obejití tzv. filibusteru. Co si o těchto snahách myslíte?
My se o tomto tématu bavíme uprostřed kampaně před kongresovými volbami, které se konají letos v listopadu. Ten rozsudek nejvyššího soudu je velmi nešťastný. On sice zrušil právo na interrupce na federální úrovni, ale současně je přenesl na úroveň jednotlivých států. A už tu máme zhruba 20 států, které interrupce buď zcela zakážou, nebo je drasticky omezí. Výsledkem pak bude, že mnoho žen vyhledá pomoc jinde. Polovina zákroků, jejichž cílem je umělé přerušení těhotenství, navíc probíhá ve formě užívání medikamentů. A některé americké státy mají v úmyslu kriminalizovat i toto. Takže když někdo někomu pošle poštou tyto léky, bude to považováno za kriminální činnost. V Texasu se dokonce uvažuje o tom, že by bylo možné otevírat poštu, přičemž léky určené k umělému přerušení těhotenství by byly postaveny na úroveň drog. Zmíněný verdikt nejvyššího soudu každopádně rozděluje Ameriku na "modrou" (demokratickou) a "červenou" (republikánskou). Zatímco v republikánských státech nebude existovat právo na potrat, v těch domokratických dojde k posílení rozpočtů lékařských klinik, aby mohly poskytovat odbornou péči i těm ženám, které tam budou dojíždět. Navíc začíná docházet k určitému chaosu, vedou se vášnivé diskuse o tom, zda bude možné kriminalizovat poštovní zásilky. To, co nyní zaznívá z Bidenových úst, je pak samozřejmě výzva voličům: "Jděte na podzim k volbám, ať neztratíme většinu ve Sněmovně reprezentantů a uhájíme Senát. Pak budeme schopni zrušit i filibuster." Filibuster (termín označující senátní obstrukce - pozn.) je takovým paradoxem amerického politického systému. Institut, kde musíte ve stočlenném Senátu překonat hranici 60 hlasů, můžete zrušit prostou většinou 50 hlasů. Jestli je pro Demokratickou stranu na tom výroku nejvyššího soudu něco dobrého, pak je to obrovská mobilizace jejích voličů. Zrušení filibusteru se však může vrátit demokratům ve zlém. Barack Obama měl svého času problém s prosazováním federálních soudců, které nominoval a které musel schvalovat Senát. A tak si Obamovi demokraté, kteří v té chvíli měli v Senátu většinu, v roce 2013 odhlasovali, že filibuster pro volbu federálních soudců neplatí. Jenže o o čtyři roky později na to doplatili, když republikáni v roce 2017 za Donalda Trumpa zrušili filibuster i pro potvrzování členů nejvyššího soudu. Trump si pak díky tomu prosadil hned tři nové soudce, zvrátil poměr sil v nejvyšším soudu konzervativním směrem, a to nyní vyústilo ve zrušení verditku Roe vs. Wade. Pokud by nyní Biden prosadil zrušení filibusteru, aby mohl být prosazen zákon, který by opět uzákonil interrupce, může se to demokratům po prezidentských volbách v roce 2024 vrátit v tom smyslu, že republikáni ovládnou obě komory Kongresu, řeknou, že filibuster je k ničemu, a prosadí si jakoukoliv agendu, kterou budou potřebovat. Já sám tedy tyto snahy úplně nepodporuji, ale chápu, že ve výjimečných případech k nim může dojít. Demokraté ovšem nejsou jediní, kdo volá po takovýchto změnách. Bývalý viceprezident Mike Pence, který bude možná kandidovat v příštích prezidentských volbách, se už nechal slyšet, že získají-li republikáni dostatečnou většinu, uzákoní zákaz interrupcí na kongresové úrovni. Takže tu máme rozsudek nejvyššího soudu, který dává možnost jednotlivým státům, aby si o interrupcích rozhodovaly samy, a současně potenciálního prezidentského kandidáta, který by je chtěl zakázat úplně všude. Na tomto případě se jasně ukazuje pokrytectví Republikánské strany.
Neustávající střelba v ulicích amerických měst a zrušení verdiktu legalizujícího právo na umělé přerušení těhotenství. Mohlo by právě toto odvrátit porážku demokratů v nadcházejících kongresových volbách?
To je zajímavá otázka, na kterou ovšem není snadné odpovědět. Ještě jsem neviděl žádné předvolební průzkumy, které by byly zveřejněny po zrušení verdiktu Roe vs. Wade. Dokud nepadl onen verdikt nejvyššího soudu, měli republikáni náskok o 2-3 % v tom, jak voliči vyjadřovali jasné odhodlání jít na podzim k volbám. Takže větší energie dosud byla na straně republikánů. A jestli se to teď změní? Opticky jsou ty demonstrace, k nimž nyní v Americe dochází, masivní, ale nevýhoda demokratů spočívá v tom, že jejich sympatizanti sice vynakládají obrovskou energii na demonstrace, ale jejich volební morálka už tak vysoká není. V tuto chvíli tedy říkám, že to demokratům k vítězství stačit nebude. Že převládne ona celková rozmrzelost a problémy spojené s inflací. Přitom to odhodlání demokratických voličů by mělo být velké. Když Clarence Thomas, člen nejvyššího soudu, říká, že by se mohlo revidovat uzákonění sňatků osob stejného pohlaví z roku 2015 a zákon z roku 1965, který povolil užívání antikoncepce, musí samozřejmě voliči demokratů pociťovat značnou úzkost.
Za republikány bude do Senátu kandidovat J. D. Vance, autor skvělé knihy Americká elegie, kterou jsem si na Vaše doporučení přečetl, novým texaským guvernérem by se zase rád stal demokrat Beto O'Rourke. Jaká je podle Vás šance, že v listopadu uspějí?
V Ohiu budeme bezpochyby svědky velmi zajímavého souboje. J. D. Vanceovi nesmírně pomohla podpora Donalda Trumpa. Vance byl na začátku republikánských primárek nejslabším kandidátem, ale když ho přímo na předvolebním mítinku podpořil Trump, vyskočilo jeho hodnocení na takovou úroveň, že v nich nakonec zvítězil. Myslím si, že J. D. Vance má vysokou šanci na podzim uspět. Ohio je už několik posledních volebních období "republikánským" státem. Pro mě je Vance velkým osobním zklamáním. Zatímco Trump je populista, který zkrátka vycítil špatnou náladu Američanů v roce 2016, Vance se mu pouze názorově přizpůsobil a "převlékl kabát". Tím je pro mě nedůvěryhodný, přestože si myslím, že Americká elegie je skvělá kniha. Vance se chová ryze účelově a sleduje svůj vlastní prospěch. A byť je vzděláním právník, opakuje Trumpovu tezi o ukradených volbách v roce 2020. Naopak si myslím, že Beto O'Rourke - stejně jako v roce 2018, kdy kandidoval do Senátu - neuspěje. Texas, kde opět kandiduje, totiž také patří k "republikánským" státům. Tipuji tedy, že J. D. Vance nakonec bude senátorem, kdežto Beto O'Rourke odejde jako poražený. O'Rourke sice budí velké sympatie, ale řada voličů z něj nutně musí cítit, že nemá žádný fundament. On se vždy snaží zviditelnit na nějakém tématu, nedávno se třeba jednalo o problematiku střelných zbraní. Jistě, má právo být naštvaný, ale i v demokratům nakloněném tisku byly jeho projevy po střelbě v Uvalde hodnoceny jako velmi přepjaté. Bylo z toho cítit, že se jen chopil příležitosti získat politické body.
Jak je možné, že si Donald Trump tak omotal kolem prstu Republikánskou stranu? A nakolik vysoká je pravděpodobnost, že ji povede do voleb i v roce 2024, přestože ty poslední prohrál?
V roce 2016 Trump vycítil, že republikánská voličská základna chce něco jiného, že nechce "normální" republikánskou politiku. Tvrdší postup vůči imigraci, nižší daně a odmítání politické korektnosti. Trumpovi je třeba přiznat, že toto všechno dokázal "vyhmátnout", načež třeba takový Jeb Bush, jeho protikandidát v prezidentských primárkách, bývalý guvernér Floridy a mladší bratr George W. Bushe, se náhle ocitl zcela mimo. S Jebem Bushem, který by byl pro mě daleko přijatelnějším prezidentským kandidátem, to bylo podobné jako s Hillary Clintonovou. Zafungoval onen podprahový předpoklad ve smyslu "já jsem ten vyvolený, jsem z rodiny Bushů, já jsem ta vyvolená, osm let jsem působila v Bílém domě jako první dáma". A to je něco, nač jsou mnozí voliči samozřejmě citliví. Když se tedy objeví někdo, kdo tvrdí, že on jediný na to má, vzroste odhodlání veřejnosti dokázat mu pravý opak. Před třemi týdny jsem mluvil s několika republikánskými voliči o možnosti, že by Trump kandidoval na prezidenta znovu. A shodou okolností je můj dojem stejný jako dojem lidí, který byl nedávno prezentován v amerických médiích. Pokud Trump oznamí svoji kandidaturu a vyšachuje všechny své republikánské vyzyvatele, má jejich podporu jistou. Ale současně platí, že republikánští voliči by byli rádi, kdyby štafetu převzal někdo jiný. A to ze dvou důvodů. V roce 2024 už i Trump bude v letech (bude mu 78 let), přičemž postupující věk se na něm citelně projevoval již před volbami v roce 2020. A druhý důvod spočívá v tom, že Trump je toxickou osobou. Demokraté z něj vidí rudě, myslí si, že neměl vyhrát ani volby v roce 2016, v nichž získal o 3 miliony hlasů méně než Hillary Clintonová. Podle nich jim pak Trump navíc "ukradl" i nejvyšší soud, protože Obama neměl kvůli republikánské většině v Senátu možnost nominovat svého soudce poté, co v únoru roku 2016 zemřel Antonin Scalia. Opoziční republikáni totiž zablokovali na devět měsíců hlasování v Senátu. Antipatie vůči Trumpovi však mají i středoví voliči. A všechna ta averze, ať už zleva, nebo ze středu, unavuje i některé Trumpovy příznivce. V New Hampshire, což je stát, v němž se vždy konají první důležité prezidentské primárky, už Trumpa přeskočil floridský guvernér Ron DeSantis. A už to samo o sobě něco signalizuje. Spousta voličů by si přála pokračování Trumpovy politiky, ale vidí, že jejími nositeli už mohou být jiní, méně kontroverzní lidé: Nikki Haleyová, Mike Pompeo či již zmíněný Ron DeSantis. Ale v tuto chvíli má stále karty v rukou Trump.
Už několikrát jsem se dočetl, že je Joe Biden dezorientovaný a že Bílý dům řídí ve skutečnosti někdo jiný. Nejsou ale tato tvrzení poněkud přehnaná? A neprochází Demokratická strana určitou personální krizí, když si dosud nedokázala vychovat mladého a perspektivního prezidentského kandidáta?
Toto mohu posoudit jen z Bidenova vystupování v médiích. Je ale pravda, že když má Joe Biden pronést delší projev, je na něm vidět, že už se hůře soustředí. Ta zátěž, kterou s sebou prezidentská funkce nese, je pro něj velmi vysoká. A Američané toto vidí ještě lépe. Z toho potom vznikají ony texty (sám jsem některé četl), musíme vzít ovšem v potaz, že jsou většinou založeny na informacích z anonymních zdrojů. Osobně tomu všemu věřím tak z poloviny, myslím si, že Biden je ještě stále schopen činit svá vlastní rozhodnutí, byť se - jako každý prezident - opírá o širší tým. Mnohem důležitější je ale otázka, zda by měl v roce 2024 kandidovat znovu. Tam tu nervozitu zevnitř Demokratické strany, to přání, aby už podruhé nekandidoval, chápu. Sám jste ale dobře řekl, že Demokratická strana je v personální krizi, protože nemá ve svých řadách žádné mladší kandidáty, kteří by měli naději uspět. Pokud by třeba kandidovala Kamala Harrisová, je velmi pravděpodobné, že nakonec prohraje.
Asi se teď trochu pohybuji v "říši snů", ale proč by třeba nemohl kandidovat na příštího prezidenta současný ministr zahraničí Antony Blinken? Je to přece velmi vzdělaný člověk a obratný diplomat...
Antonyho Blinkena mám osobně rád. Jak ho ale pozoruji, myslím si, že tuto ambici ani nemá. Blinken je spíše intelektuál, kdežto většina Američanů vyžaduje od prezidenta určitou razanci. Jak si Blinkena vážím, tak si myslím, že by prezidentský úřad nezvládl. Zajímavý je ale Mark Warner z Virginie, typický středový demokrat. Jeho práci sleduji už nějakých deset let a zrovna on byl jedním z těch senátorů, kteří prosadili zákon o zpřísnění podmínek pro držení střelných zbraní. Takže ty potenciální prezidentské kandidáty bych hledal spíše mezi senátory a guvernéry, už proto, že Američané mají rádi, když do Bílého domu kandidují lidé, kteří už někam zvoleni byli. Blinken má coby ministr zahraničí nevýhodu, že je nevolený, vybral si ho a jmenoval prezident. To je právě ten důvod, proč se najednou tak "vystřelil" Ron DeSantis. Je guvernérem Floridy, zvládl relativně dobře pandemii čínského koronaviru (lavíroval mezi tvrdými a měkčími opatřeními) a ekonomická situace u něj "doma" je výborná. Jeho popularita se tedy odvíjí od toho, nakolik dobře vykonává svůj úřad. Byť třeba v oněch společenských tématech, jako je třeba LGBT agenda, postupuje ještě tvrději než sám Trump.
Lyndon Johnson se musel vzdát prezidentské kandidatury v roce 1968, protože se kvůli válce ve Vietnamu nepohodl s levicovým křídlem uvnitř Demokratické strany. Jimmymu Carterovi zase "zlomila vaz" rivalita s Edwardem Kennedym. Tak to alespoň vidí známý americký novinář Fareed Zakaria. Jaká je podle Vás pozice Joea Bidena v rámci Demokratické strany?
Pozice Joea Bidena v Demokratické straně je velmi obtížná. Už za Obamy byla patrná ona rozpolcenost mezi středovými demokraty a členy progresivního křídla. Obama to ale dokázal ukočírovat, zejména díky tomu, že se mu podařilo prosadit zdravotnickou reformu. Ta přinesla zásadní změnu k lepšímu pro chudší Američany. Biden to má těžší, neboť se mu nic tak zásadního prosadit nepodařilo. Nemá na to totiž dostatečnou sílu v Senátu, kde mu kupříkladu jeho zelenou agendu zablokoval Joe Manchin, demokratický senátor ze Západní Virginie, dalšího z "republikánských" států (Trump tam posledně zvítězil o nějakých 40 %). To Bidenovi členové progresivního křídla Demokratické strany samozřejmě vyčítají, stejně jako jeho reakci na zrušení verdiktu Roe vs. Wade, která jim připadala málo razantní. A pak tu jsou středoví demokraté, kteří se bojí, že jim to voliči sečtou za všechny ty nápady, s nimiž progresivisté přicházejí, jako bylo například volání po definancování policie (defund police). Jaká je Bidenova pozice v rámci Demokratické strany, se ukáže až ve chvíli, kdy oznámí svůj úmysl znovu kandidovat. Pak by se totiž mohlo stát, že se objeví někdo jako Ted Kennedy.
Poslední a současně velmi důležitá otázka: Jak se nyní Američané staví k situaci na Ukrajině? A co si myslíte o nedávných výrocích bývalého ministra zahraničí Henryho Kissingera, který se k tomuto tématu také vyjádřil a vyvolal nemalé pozdvižení?
Vidíme, že politický postoj Bílého domu a Kongresu je zatím docela pevný. Američané vnímají celou situaci jako válku, v níž Ukrajina brání víc než jen své území proti ruské agresi. Podle nich brání také západní hodnoty, západní způsob života a své evropské směřování. A proti Ukrajině stojí Rusko, které by z ní chtělo udělat "nárazníkovou zónu", vazalský stát. Ale je tu také jeden důležitý problém, který jsme už zmínili: špatná ekonomická situace USA způsobená inflací a vysokými cenami energií. A ten se samozřejmě promítá do nálady veřejnosti, přičemž ta z toho všeho začne být postupně unavená a přestane ji bavit sledovat válku na Ukrajině a podporovat další velké dotační balíky. Co se týče Henryho Kissingera, myslím si, že už je to trochu takový "usual suspect". On je vyznavačem reálpolitiky, filosofie, že Amerika nemá přátele, ale pouze své zájmy. Z pohledu Američanů by samozřejmě bylo jednodušší, kdyby Ukrajina přistoupila na teritoriální ústupky a celá válka by skončila. S Kissingerem možná souhlasí jeho příznivci, jeho názory však už nemají na fungování americké administrativy žádný vliv. Kissinger je možná zasloužilý diplomat, doyen americké zahraniční politiky, ale to je nyní asi tak všechno.
Kdy se opět chystáte do Spojených států?
Chystám se tam v září, krátce před kongresovými volbami.
Danieli, moc Vám děkuji za velmi zajímavý a poučný rozhovor a těším se na brzké setkání!
Foto: Pixabay
Související: