Český film po roce 1989

U příležitosti letošního udílení Ceny české filmové kritiky (což jsou takové české Zlaté glóby) se rovněž hlasovalo o nejlepším českém filmu natočeném po listopadu 1989. Vítězem se stala hořká komedie Jana a Zdeňka Svěrákových Kolja, kterou v kinech svého času shlédlo přes 1,3 milionu diváků - a která si dokonce odnesla Oscara za nejlepší neanglicky mluvený snímek roku 1996. Netrvalo dlouho a rozproudila se na internetu další vzrušená debata, během níž padala slova jako "kýč" či "midkult". Jelikož má každý právo na svůj názor, rozhodl jsem se také přispět svou troškou do mlýna.

Kolja je film, který mám upřímně rád, dokonce bych řekl, že čím jsem starší, tím více oceňuji jeho kvality. Uznávám, že příběh stárnoucího muzikanta, jemuž se náhle přede dveřmi objeví ruský klučina, kterého vyženil, hraje tak trochu na city. Ale nevadí mi to, vždyť z tohoto motivu těžil už Charlie Chaplin ve svém Kidovi (1921). Kolja navíc doslova přetéká typicky "svěrákovským" humorem, tedy humorem vkusným a laskavým. Dokáže dojmout i rozesmát, hovoří jazykem, jemuž rozumí diváci na celém světě. To mi nepřijde jako samozřejmost.

To, že byl Kolja zvolen naším nejlepším polistopadovým filmem, mě tedy nikterak nepřekvapilo a nenaštvalo, byť já osobně bych před ním vždy upřednostnil drama Vladimíra Michálka Je třeba zabít Sekala. Spíše mě udivuje, že hned za Koljou figurují snímky jako Kouř a Dědictví aneb Kurvahošigutntág. To mi rozum opravdu nebere. Na druhou stranu, vždyť už ani nesleduji každoroční udílení Českých lvů. Filmy, které dnes toto ocenění získávají, mi absolutně nic neříkají. Jedinou výjimkou z poslední doby byl Masaryk Julia Ševčíka, a to navzdory četným historickým nepřesnostem.

A mám-li být upřímný, vyhledávám nové české filmy jen velmi vzácně (čest výjimkám, jako jsou Anděl Páně 2, Po strništi bos či Toman). Přitom to ještě není tak dávno, co i u nás vznikaly skutečné klenoty. Ale dnes? Dnes je člověk rád, když v televizi odvysílají nějakou klasiku, aniž by ji znetvořili reklamami (těmi už jsou přerušovány také veselohry s Vlastou Burianem a Oldřichem Novým). Ale třeba to vidím zbytečně černě, třeba je ta největší chyba ve mně. A jak by vypadal žebříček deseti nejlepších polistopadových filmů, kdybych jej sestavoval já?

1. Je třeba zabít Sekala (1998)

2. Kolja (1996)

3. Tmavomodrý svět (2001)

4. Musíme si pomáhat (2000)

5. Želary (2003)

6. Akumulátor 1 (1994)

7. Ve stínu (2012)

8. Babí léto (2001)

9. Kawasakiho růže (2009)

10. Zapomenuté světlo (1996)