Alena Mornštajnová: Psaní dětských knih je pro mě očistná terapie

V roce 2013 vydala Alena Mornštajnová svůj první román Slepá mapa, aby se postupem času zařadila mezi nejoblíbenější a nejčtenější české spisovatelky. Její Hana (2017) se dokonce dočkala divadelní adaptace. První rozhovor jsem s paní Mornštajnovou dělal v době, kdy s románem Tiché roky (2019) zvítězila v soutěži Kniha roku. Od tohoto úspěchu se v její literární kariéře událo mnoho nového. Kdo četl Listopád (2021), ví, s jakou obratnostní se dokáže pohybovat na poli alternativní historie. Prostřednictvím knihy Teribear - Tajemství modré krabice (2022) pak podpořila práci Nadace Terezy Maxové. A nyní vypráví dětem a jejich rodičům příběh neposedné kapky Ájy (Kapka Ája). Co všechno inspirovalo Alenu Mornštajnovou k napsání jejích posledních tří knih? Po kom dostala jméno kapka Ája? A jakou radu by dala začínajícím spisovatelům? Nejen toto se dozvíte z našeho nového rozhovoru!

Poslední rozhovor jsme spolu dělali na podzim roku 2019, kdy jsme ještě neměli ani nejmenší tušení, že přijde nějaká pandemie. Odrazily se poslední dva roky, jež se nesly především ve znamení lockdownů, nějakým způsobem na Vaší práci?

Odpadly mi besedy a plánované cesty, a tak jsem měla víc času na psaní. Díky tomu jsem stihla dopsat Listopád v čase, který jsem si sama pro sebe stanovila, a vydat i dvě knihy pro děti.

V loňském roce jste vydala román Listopád, v němž popisujete, co by se mohlo stát, kdyby sametová revoluce z roku 1989 skončila fiaskem. Co přesně Vás inspirovalo k napsání této knihy, která se výrazně odlišuje od Vaší předchozí tvorby?

Často mě napadá, jak bych asi žila, kdyby ke změně režimu v roce 1989 nedošlo. A tam byl zřejmě počátek nápadu napsat o tom knihu. Tak trochu jsem čekala, že se toho nápadu ujme někdo jiný, ale když čas plynul a knihu na toto téma nikdo nenapsal, řekla jsem si, že to téma přece jenom čeká na mě.

Na úspěch Strašidýlka Strášy jste nyní navázala dvěma knihami pro děti. Ta první se jmenuje Teribear - Tajemství modré krabice a jejím hrdinou je plyšový medvídek, jinak patron Nadace Terezy Maxové. Jak jste se s paní Maxovou seznámila a jak začala Vaše spolupráce?

Oslovilo mě nakladatelství Albatros, které se na vydání knihy o medvídkovi Teribearovi dohodlo s Nadací Terezy Maxové. Nejdříve jsem se toho trochu lekla, protože medvídků je v knihách hodně a vytvořit úplně nový medvědí charakter není jednoduché, ale po návštěvě nadace a setkání s ilustrátorem Vladimírem Žákem a ředitelkou nadace Terezií Sverdlinovou jsem souhlasila. Cílem nadace je najít dětem nový domov, aby nemusely vyrůstat v ústavech, a tak i Teri putuje světem a hledá místo, kam patří.

Další Vaší novou knihou pro děti je Kapka Ája. Co bylo oním prvotním nápadem, který Vás dovedl k jejímu napsání? A proč jste pro hlavní hrdinku zvolila právě jméno Ája?

Na rezidenčním pobytu v Českém Krumlově jsem každé ráno chodila na procházku kolem Vltavy. Zastavila jsem se u splavu a pozorovala kapky vody, jak vyskakují, barevně se lesknou a předvádí se jako na soutěži krásy. A tehdy mě napadlo, že by bylo hezké napsat knihu o tom, co všechno se kapky vody musí ve vodní škole naučit, jak putují světem i vodovodním řadem, procházejí úpravnou vody, čističkou a kanalizací, prostě knihu o vodě, jejíž hrdinkou bude uličnická kapka Ája. A jméno Ája dostala kapka po mé tříleté vnučce Áje, která vodu miluje.

Když píšete pro děti, vycházíte při tom i z Vašich vlastních fantazií, které Vás v dětství provázely? A dalo by se říci, že při psaní dětských knih čerpáte pozitivní energii?

Při psaní dětských knih se vracím do dětství, do doby, kdy se svět zdál nekonečný a plný možností, bezpečný a krásný. Takové by podle mě mělo dětství být. Proto se snažím, aby mé knihy byly zábavné jak pro děti, tak i pro rodiče, aby se z nich malý čtenář nenásilnou formou něco nového dozvěděl a aby kniha povzbudila jeho představivost. Chci psát knihy laskavé, protože věřím, že laskavost je nakažlivá, stejně tak, jako je nakažlivé zlo. Psaní dětských knih je pro mě očistná terapie, čerpám při tom pozitivní energii a další chuť do života i do psaní.

Moc se mi líbí, jak ve svých knihách - ať už v těch pro dospělé, nebo v těch pro děti - pracujete s českým jazykem. Nemáte někdy pocit, že se u nás s češtinou zachází poněkud necitlivě? A také tak nerada slyšíte, když ji někdo neustále prokládá cizími výrazy ("crazy", "cool", "ready")?

S tím se asi nic moc dělat nedá, angličtina nás obklopuje všude. Pokud to jde, snažím se cizím slovům vyhýbat nejen v knihách pro děti, ale i v knihách určeným dospělým čtenářům. Používání výrazů, které jste uvedl, svědčí o tom, že mluvčí sleduje seriály, tráví čas u počítače hraním her a čtení asi není jeho koníčkem. Proto je tak důležité podporovat čtenářství. Četba nejen rozvíjí fantazii, poskytuje zábavu i poučení, ale rozšiřuje také slovní zásobu a celkově člověka kultivuje.

Patříte k nejoblíbenějším českým spisovatelkám, tudíž se Vás nemohu nezeptat: Pracujete teď na nějaké nové knize? A bude to kniha určená dospělým, nebo dětským čtenářům?

Pracuji na knize, kterou bych ráda dokončila tak, aby mohla vyjít příští rok. A mám rozpracovanou i knihu pro děti.

Již několikrát jste v rozhovorech vzpomínala, jak náročná pro Vás byla práce na Vaší první knize (Slepá mapa). Jakou radu byste nyní dala začínajícím spisovatelům "bojujícím" se svým prvním románem? Platí, že ho zkrátka musí "vysedět"?

Trpělivost a soustředění je asi hodně důležité, ale stejně důležité je zaujetí tématem, schopnost vytvořit nosný příběh. Někteří autoři říkají, že ke psaní příběh nepotřebují, ale já ho považuji za podstatný.

Poslední otázka: Kdo je Vaším oblíbeným spisovatelem či spisovatelkou? A četla jste teď nějakou "cizí" knihu, kterou byste ráda doporučila?

Miluji Alias Grace od Margaret Atwoodové a v poslední době mě nadchl román Zimní včely od Norberta Scheuera.

Moc Vám děkuji za náš druhý rozhovor, přeji Vám pevné zdraví, mnoho spokojených čtenářů a krásné léto!

Foto 1: Alena Mornštajnová a Zuzana Mundierová během autogramiády v Brně

Foto 2: Ilustrace z knihy Teribear - Tajemství modré krabice (autor Vladimír Žák)

Související:

https://milan-mundier.cms.webnode.cz/l/alena-mornstajnova-kazda-kniha-je-pro-me-kus-zivota/